Nvotův snímek získal na Slovensku devět cen Slnko v sieti, včetně kategorií nejlepší film a režie, z festivalu ve Varšavě si odvezl zvláštní cenu poroty a za sebou má i premiéru v Německu. Filmová adaptace novely Petra Pišťanka se odehrává ve slovenském maloměstě za normalizace a její zápletka se točí kolem hudby a absurdních překážek, které museli muzikanti v té době překonávat.
* Muzika se odehrává v letech tvého dětství. Jak jsi tuhle cestu proti proudu času prožíval?
Moc jsem si to užíval. Všechny ty kalhoty do zvonu, kotlety a umělý košile měly svoje zvláštní kouzlo. Jen ta doba komunismu a věznění ve státě byla děsivá.
* Čeští herci hrající ve slovenských filmech (a naopak) se někdy kvůli přízvuku dabují. Byli jste od začátku s režisérem domluveni, že „uhájíš“ svůj hlas?
Juraj byl s mým přízvukem spokojený, což mě velmi těšilo, protože já slovenštinu miluji. Je tak krásně hebká a měkká. A ve filmu je taky jedna hezká věta, kterou řekne Táňa Pauhoufová na svatbě. Když moje postava poprvé ve filmu promluví, tak si mě Táňa tak nedůvěřivě změří a řekne manželovi, kterého hraje Ľuboš Kostelný: „On nieje od tialto.“ No, a po této větě už můžu mít akcent, jaký chci. (smích)
* Hrál jsi někdy – podobně jako Hruškovič v Muzice – na svatbě, venkovské tancovačce nebo v baru?
Ne, zatím ještě ne.
* A zužitkoval jsi ve své roli zkušenosti z druhé strany? Tj. ze „studijních“ cest po venkovských zábavách a zakouřených obskurních barech?
Já nejsem zas moc velký barový typ, ale k tomu, aby se člověk ponořil do té doby a do těch barů, stačilo to pěkné oblečení, kotlety, trocha kouře a hlavně ty písně, které hrají samy. Kdo film viděl, ví, o čem mluvím.
* S hudbou je propojen nejen film Muzika, ale i spousta tvých dalších filmových a divadelních aktivit – o vlastní kapele nemluvě. Co pro tebe hudba znamená?
Hudba má jednu nádhernou vlastnost, noří člověka do přítomného okamžiku. Navíc čím víc se do ní člověk zanořuje, tím víc ho to baví. Pro mě je to moc krásná věc, tvořit hudbu.
* Druhé album, které jsi natočil s kapelou Eliščin Band, se jmenuje Proměna. Jak se tvoje hudba a kapela proměnily od doby, kdy jsi začínal koncertovat?
Víc jsme se pustili do experimentování s elektronikou a elektrikou. Jsme mnohem sehranější, protože hodně koncertujeme. A já se mnohem míň bojím, protože už vím, že nemusím nikomu nic dokazovat, což jsem dlouho nevěděl a tím jsem si trochu komplikoval život. Takže pro mě je to větší a větší zábava a radost. A jsem opravdu šťastný a vděčný, že naše písně baví víc a víc posluchačů, protože si myslím, že si to ty písně zaslouží. (smích)
* Poměrně málo se ví o tom, že texty k některým tvým písničkám píše režisér Vladimír Morávek. Jak se ti vlastně podařilo v něm objevil textařský talent?
Vláďa píše krásný texty a já ten talent určitě neobjevil, ale jsem moc rád za všechny jeho texty, co jsem mohl zhudebnit. Můj oblíbený je ten pro Lucii Bílou – k písničce Odpouštím, kterou máme i na našem albu Proměna.
* Proměna má i své scénické provedení - v Morávkově režii v Divadle Husa na provázku. V čem se tato verze liší od koncertu?
Je tam takový dojemný příběh šikovné herečky a zpěvačky Andrey Buršové, které jsem jako člověk i jako herec velmi sympatický a ona vymýšlí různé způsoby, jak mě zaujmout, a já si těch způsobů ne a ne všimnout. Je to takové scénické provedení našeho alba s drobnými lidskými příběhy. Jak říká náš kytarista Roman, který tam s námi taky hraje: „Je tam pokora a je to o životě.“
Pokračování na str. V
Dokončení ze str. I
* S Vladimírem Morávkem spolupracuješ od svých profesionálních divadelních začátků. V čem je podle tebe kouzlo a síla jeho osobnosti, že se mu daří získávat lidi i ke spolupráci na projektech, které vypadají na první pohled jako totálně šílené?
Je to neobyčejně talentovaný, vnímavý a odvážný tvůrce, který se rád nechává unášet různými příběhy a nebojí se na ně nahlížet nečekanými způsoby. Je zkrátka šikovnej. A taky trošku umanutej. (smích)
* S Morávkem jste zatím natočili dva filmy – Nuda v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Pracujete na třetím? Anebo na nějakém jiném projektu?
S Vláďou pořád na něčem pracujem a jsou to myslím projekty neobyčejné a velmi zajímavé, ale já o nich nic dalšího zatím neprozradím, protože jsou stále ještě v přípravách, takže vlastně ještě není moc o čem mluvit.
* Nepřihodilo se ti při filmování - vzhledem k tvým scenáristickým zkušenostem - že bys chtěl některé scény, kde máš hrát, přepisovat, opravovat, doplňovat...? A jak na to reagovali režiséři?
Chytrý režisér to naopak sám nabízí, aby si herec dialog, jak se říká upravil do pusy. A já měl zatím to štěstí, že jsem pracoval se samými chytrými režiséry. Kromě dvou. A schválně neřeknu, kdo to byl. (smích) Ne, kecám. Všichni, se kterými jsem dělal, byli chytří.
* Filmy - divadlo - muzika... Nestává se ti někdy, že ti kvůli divadlu uteče něco ve filmu, kvůli filmu něco v muzice a kvůli muzice něco v divadle?
Zatím to jde všechno kloubit. Ve všech těch profesích jsou dny, kdy není do čeho píchnout, jak se říká, takže se mi to naopak pěkně doplňuje. Většinou. (smích)
