* LN Jak to bylo s peticí?
Kamarád ji přinesl do hospody, tak jsem ji podepsal. Moje jméno vysílala Svobodná Evropa, já ale fotil ve Světě v obrazech. Kromě koberečku v redakci a připravovaného kádrového řízení u vyšších orgánů mne před vydavatelstvím obstoupili cizí pánové, že mi to brzo spočítají… Jenže přišel listopad 1989 a lekci z matiky už nestihli. Ta doba byla ale jinak krásná, protože moji synové mne ještě poslouchali (Matěj i Jan Homolové hrají v kapele Wohnout).
* LN Už neposlouchají?
Nanejvýš moji muziku. Matěj řekne – já bych tohle udělal jinak. S Honzou muziku nacvičujeme přes internet.
* LN Souvisí muzika s focením?
U mne osudově. Vystupoval jsem s kapelami, a když se narodili Matěj a Honza, začal jsem syny fotit jako každý táta. A stal se ze mne fotograf. Rádia tehdy hrála Zvonky štěstí, kluci chtěli, abych jim zpíval Jindráň Zdrsáň, jak jim foneticky znělo Here comes the sun – Beatles jsme mydlili i na gramofonu. Uplynulo pár let a já pořádal vernisáž Od kolébky po Wohnout, kde zahráli naopak Wohnouti – Honza s Matějem a mým skoro synem Jirkou – svůj hit Gramofon. Z jedné fotky přitom shlíželi Matěj s dcerou Laurou, kterou porodila Dara Rolins. A Honza s přítelkyní Johankou mi na vernisáži tajuplně ukázali fotku, jestli uhádnu, co na ní je. Neuhádl. Byla to Rozárka ve třetím měsíci nafocená ultrazvukem. Vlastně jedna z holek z kalendáře.
* LN Mluvíte o kalendáři z Vyžlovky?
Jasně. Aspoň vidíte, jak je v životě všechno propletené. Dívkou pro březen 2009 kalendáře Vyžlovka a její krás(k)y byla Johanka. Čtrnáct dní před vernisáží jsem ji fotil v rybníku, zábly ji nohy a lehce protestovala. V bříšku jí žbluňkala další holka z Vyžlovky. Já to nevěděl.
* LN Jak jste se k práci pro kalendář dostal?
Byl to nápad několika holek, Johanky, Martiny, Lucky… Já náhodou přijel na Vyžlovku, tak se zeptaly. Když mne pozvaly na první schůzi a já viděl to nadšení, šel jsem do akce naplno.
* LN Naplno? Co to znamená?
To znamená, že jsem se na půl roku nastěhoval k Matějovi na Vyžlovku. Práci, za kterou mám peníze, ale nebaví mne, jsem odsouval stranou ve prospěch práce na kalendáři, za kterou jsem neměl peníze, ale bavila mne. Nikdo tehdy netušil, že kalendář vyvolá tolik zájmu. S novináři se netrhly dveře, vybralo se na obecní hřiště, holky přijal na hradě i prezident Václav Klaus…
* LN A kdyby kalendář neměl happy end?
Tak bych si řekl, že jsem se aspoň skamarádil s novými lidmi a že to bylo fajnových půl roku.
* LN Prozradíte nějakou fintu na úspěch?
Nepřemýšlet o výdělku, ale o tvorbě. V mém případě úspěch přišel vždycky zadními vrátky – jako ten s kalendářem. Nikdy jsem nenabídl fotografii. Lidé si o fotografie říkali a říkají. Jen jednu dobu jsem měl inzerát ve Zlatých stránkách, to ještě nebyl internet. Psychicky jsem ale nevydržel telefonáty sekretářek kravaťáků: „Pan ředitel se nechává ptát, jestli fotíte fakt dobře.“
* LN Souběžně fotíte, muzicírujete a píšete. Jde to dohromady?
Báječně. Jednou činností odpočívám od druhé. V každém životním období ale něco převažuje. Momentálně muzika, spolupracuji se syny, hostuje Borůvka z Le Pneumatiq, dívka na měsíc Leden 2009. Vidíte – díky focení zase muzika. Máme kapelu Los Homolos. A hodně se teď věnuji fotografické osvětě, zkušenosti desítek let předávám dál. I formou fotoškoly, jako je Naučte se fotit ještě lépe. Mám radost z toho, že lidé hodně fotografují – z toho je podstatné procento žen! A chci, aby fotografický koníček přinášel hezčí a hezčí plody.
* LN Shrnete vaše zkušenosti, nejen fotografické, do jedné věty?
Dělejte jenom to, co vás baví – všechno ostatní je v životě k ničemu.
Oleg Homola Absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy (sociologie umění) a fotografické semináře Jána Šmoka. Získal mezinárodní ocenění za fotografie, publikoval ve stovkách domácích i zahraničních médií. Věnuje se fotografické osvětě (FotoVideo), organizačně se podílí na fotosoutěžích. Je činný i jako publicista a hudebník – OPO (Olegovo pozdní odpoledne), Los Homolos.