Belgický prozaik Thomas Gunzig (1970) se českým čtenářům poprvé představil v roce 2000 povídkovou knihou Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět. O pět let později následoval román Smrt dokonalého bilingvisty. Nyní nakladatelství Dauphin přineslo v překladu Martina Kučery další povídkovou sbírku Take Five nazvanou podle jazzové skladby Davea Brubecka. Pětice povídek přináší podivné, strohé příběhy. V první sledujeme, jak divoké krysy zabijí krysu zdomácnělou, která pak velmi chybí dívce jménem Zoé: „Celý den proplakala, vyhrožovala, že nepřijde ke stolu, a bylo jí fuk, že babička to k nim má osm set kilometrů, nechtěla nikoho vidět, vždycky to věděla, život je příliš velké utrpení.“
Také další prózy se týkají vztahů, ať už jejich trvání, či jejich konců. V poslední povídce se dívka s chlápkem „normálně“ rozejde: „Řekla mu, aby nenaléhal. Že kdyby naléhal, bylo by to, jako kdyby několik dnů jedli studená jídla, a to že by nebylo dobré ani pro ni, ani pro něj.“
Prózy útlé knížky Thomase Gunziga tak nejsou jen divné, stále se dotýkají našich životů. Efektu se nezříkají, ale ani u něj nekončí.
HODNOCENÍ LN ****
