KOMENTÁŘE LN
Některé důležité zprávičky aby člověk v novinách hledal drobnohledem. Tak například tu z Práva 19. prosince, v níž se na zastrčeném místě jednou větou oznamuje, že ČT vyfásla čtvrtmilionovou pokutu za Pořad Ta naše povaha česká, díl „Srp, kladivo a haknkrajc“. Pořad se týkal odstranění srpu a kladiva z památníku ruských vojáků v Brně-Králově Poli, obnovy jedné kazety z kazetového stropu v renovované pražské Grébovce, na níž byl rovněž výše zmíněný symbol (určitě ne od jejího postavení), a různých extremistických a neonacistických aktivit. Odborníci a publicisté se proti odstranění srpů a kladiv neohrazovali a to právě Radě pro rozhlasové a televizní vysílání vadilo: „Nebyl dán prostor k vyjádření osobám s opačným názorem na otázku používání komunistické symboliky a legality komunistické strany,“ čímž ČT nedostála zákonem předepsanému úkolu poskytovat „objektivní a vyvážené informace“.
Teď nejde o to, jaký kdo má názor na komunistické symboly a legalitu KSČM. Jde o gumový požadavek „objektivity a vyváženosti“ a vůbec o povahu RRTV.
Především je pozoruhodná jakási asymetričnost: vyváženost se požaduje jen v případě komunistických symbolů a zákazu KSČM. Přitom i na postup vůči extremistům mohou být různé názory a nemusí je zastávat jejich příznivci (nýbrž např. ti, kdo jim nechtějí dělat zbytečnou reklamu). Buď tedy vyváženost v obou případech, nebo ani v jednom.
Zvláštní pojetí vyváženosti souvisí s vymezením činnosti RRTV (nynější zákon nabyl nynější povahu v době opoziční smlouvy). Represivní státní instituce, jejímž účelem je „dohlížet na zachování a rozvoj plurality“ a dbát na obsahovou nezávislost vysílání, je sama od sebe podezřelá. A dvojnásob podezřelá je, když ji nominuje Poslanecká sněmovna a osazuje podle stranického klíče ponejvíce vysloužilými politiky. Elektronická média jsou fakticky pod kuratelou politiky, přičemž do party byla hned na počátku přijata i KSČM.
Kdyby bylo vedení České televize co k čemu, neváhalo by se obrátit k Ústavnímu soudu: do jaké míry je RRTV ve své nynější podobě v souladu s ústavně zaručenou svobodou projevu?
