* LN Patříte mezi signatáře Hradeckého prohlášení v němž zástupci akademických senátů odmítají tzv. Bílou knihu. Co vás jako zástupce Filozofické fakulty UK k připojení podpisu vedlo?
Role Filozofické fakulty UK byla v této iniciativě asi klíčová. Už loni někdy v polovině roku jsme vydali první protesty, a když se nic nedělo a ministerstvo dále tvrdilo, že ten připravovaný zákon je plně podporován vysokými školami, tak jsme byli zavázáni usnesením našeho senátu, abychom zorganizovali nějaký větší odpor napříč univerzitami. Na základě toho jsme potom vydali prohlášení, ve kterém jsme žádali zastavení reformy a začali jsme se spojovat s ostatními vysokými školami, ale jak se ukázalo, tak jsme byli jedni z mnoha, kteří podobnou akci dělali a pokoušeli se nezávisle na nás o to samé. My jsme proto sezvali ostatní fakulty a v Hradci Králové nám nabídli, že se to může konat u nich. Tak vzniklo Hradecké prohlášení.
* LN Lidé z akademické sféry obvykle nepatří mezi profesionální revolucionáře, co bylo hlavním impulzem k této „rebélii“?
Objektivní příčina byla, že humanitní fakulty jsou na tom opravdu velmi špatně, a jak se ukázalo, není to problém jenom humanitních, a Bílá kniha pro ně nejen nepřinášela žádné zlepšení ale ani žádnou perspektivu vyjma perspektivy stát se velkochovem vysokoškoláků. Mimochodem, není to problém jen humanitních fakult. To byl důvod postavit se k tomu čelem a pokusit se tuto situaci změnit, protože naším cílem není zlikvidovat reformu, ale prosadit reformu, která bude zohledňovat celou škálu vysokoškolských oborů. Subjektivním důvodem asi bylo, že jak naše fakulta a Univerzita Karlova, tak i řada dalších univerzit a fakult přes tři čtvrtě roku systematicky říkala, co se jim nelíbí na Bílé knize, a ministerstvo školství dál razilo tezi, že vysoké školy podporují jeho reformu. To znamená, že na veřejnosti se vytvářel dojem, že vysoké školy souhlasí s Bílou knihou a že je všechno v pořádku. To prostě nebyla pravda a hodně lidí to, jak se říká, nadzdvihlo, protože když vydáte třikrát za sebou prohlášení, v nichž říkáte, co je špatně, a pak si na ministerských stránkách přečtete, že vysoké školy podporují reformu, tak máte pocit, že si z vás někdo dělá legraci.
* LN Co vám na reformě vadí konkrétně. Veřejnost asi vnímá celý spor hlavně jako při o školné.
Školné je nástroj, školné není cíl. To znamená, že otázka, jestli školné ano, nebo ne, a případně jaké, by měla být doprovázena diskusí o tom, k čemu má sloužit. Kdo je apriorně pro nebo proti školnému, maskuje nějaký jiný důvod, který nechce říct. Myslím si proto, že školné není důvodem odporu vůči reformě. To, co reformě vytýkáme, je, že je to příprava na minulou válku.
* LN Jak to myslíte?
Reforma tak, jak ji navrhovala Bílá kniha, dělala z vysokých škol výzkumáky fabrik a tomu byl podřízen i systém zástupců velkých společností ve správních radách, zřízení rady pro terciární vzdělávání, faktické zadávání výzkumů z továren rovnou do vysokých škol. To je příprava na válku, která už proběhla. Současné vysoké školství potřebuje naopak nastartovat co nejvíc inovací, v rámci kterých si budou moci vysoké školy vybírat své partnery. Dám příklad, lingvistické obory jsou schopné produkovat významné inovace pro nejrůznější systémy sémantického rozpoznávání obsahu textu na internetu. Ale my nechceme, aby nám někdo zadával, že potřebuje právě toto, my si raději sami najdeme partnera, který to potřebuje, a klidně nemusí být z Česka. Reforma, kterou tým pana Matějů navrhoval, nás měla proměnit ve výzkumáky a továrny na státní úředníky. To je asi to nejhorší, co v Bílé knize bylo.
* LN Jak je možné, že se názory reformního týmu ministerstva školství a akademické obce tak liší?
Nikdy neproběhla debata, co stát od vysokého školství očekává. Instrumentálně bylo navrženo školné, instrumentálně byla navržena přeměna ve výzkumáky, ale nikdo se s nikým nebavil, jaké chceme mít vysoké školy. Chceme prestižní státní univerzity produkující státní úředníky, jako je tomu ve Francii, nebo chceme investovat do tvrdých věd? Nebo chceme od školství, aby v situaci, kdy se stáváme jednou z desítek národností v Evropě udržovalo nějakou kulturní tradici?
* LN Bílou knihu jste odmítli, reforma je zastavena. Jste spokojení?
České vysoké školství potřebuje reformu silně a potřebuje ji v řadě oblastí. Od těch technikálních, které upravují postavení studentů, učitelů, vyšších odborných škol, tituly atd. Ale potřebuje také reformu, která by přinesla větší ekonomickou autonomii univerzitám a stabilizaci fakult. V této oblasti je obrovský prostor pro reformu, která by neměla mít podobu jen vysokoškolského zákona, ale třeba i daňových zákonů. Druhá věc, která by byla velice potřebná, je diferenciace typů univerzit. Jinými slovy student by měl mít jasno ve chvíli, kdy si dává přihlášku, jestli je ta konkrétní univerzita spíše vědeckého rázu, nebo spíše aplikovaného výzkumu. S tím souvisí potřeba jinak nastavit financování. Nyní se škole vyplatí přijímat co nejvíce studentů, protože je placena normativně od studenta, což je cesta do pekel.
* LN Přesto, cítíte se být v boji o Bílou knihu vítězi?
Bílá kniha, jako trs určitých myšlenek, je něco, co se vyvíjelo řadu let a co přežilo řadu ministrů, a kdyby zítra pan Matějů nastoupil v Hongkongu jako kulturní atašé, tak to už bude žít dál. Exministr Liška zastavil reformu a vyhlásil rok na debatu, pokud ministryně Kopicová přijme tuto tezi, tak se budeme rádi těchto debat zúčastňovat a budeme konstruktivní. Proto také UK připravila určitý vlastní návrh, který bude konzultován s dalšími školami. Na druhou stranu i kdyby ministryně postupovala seberychleji, tak už nestihne dát nový zákon schválit. Ten bude čekat na toho, kdo přijde po volbách. A je otázka, co to znamená.
***
Josef Šlerka (35)
Místopředseda akademického senátu UK a místopředseda senátu Filozofické fakulty UK. Na této fakultě vystudoval estetiku a nyní zde působí jako odborný asistent v Ústavu informačních studií a knihovnictví.
Kdo je apriorně pro nebo proti školnému, maskuje nějaký jiný důvod, který nechce říct.
