„Každý by se podle mého názoru měl vyjadřovat k oboru, ve kterém pracuje. To znamená, že já jako infektolog se budu vyjadřovat k infekčním nemocem, nikoliv k tomu, jak operovat slepé střevo,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz a LN jeden ze signatářů výzvy Jiří Sagan z Kliniky infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava.
Nekomentujte závažnost covidu, vzkazují Pirkovi, Šmuclerovi a spol. experti, kteří zachraňují životy |
Lidovky.cz: Ve vaší výzvě jste uvedli, že nálada v týlu je diametrálně odlišná od situace na frontě. Jaké ty nálady tedy dle vás jsou?
Je čím dál víc pacientů a čím dál tím horší jsou také průběhy nemoci covid-19. Značné množství pacientů jsou padesátníci, šedesátníci, sedmdesátníci, objevují se však i pacienti přicházející z domovů pro seniory. Rozdíl mezi tím, jak koronakrizi vnímají lidé zvenčí a jak to pociťujeme přímo my, je nejspíš obrovský. Proto jsme se rozhodli, že nějakou formou dáme vědět veřejnosti, odborné i laické, jak to vypadá v první linii.
Lidovky.cz: Jaký je tedy největší rozdíl ve vnímání situace?
Lidé nevidí, jak to na covidových odděleních přímo vypadá. Pokud někdo nemoc sám neprodělá, myslí si, že jde o lehkou záležitost, o nachlazení. Samozřejmě, může to proběhnout i tak, avšak když už se člověk dostane do nemocnice, jeho prognóza je značně nejistá a může to dopadnout i špatně.
Lidovky.cz: Můžete přiblížit, v čem jsou teď směny v nemocnici jiné oproti normálnímu provozu?
Je to diametrálně odlišné. Především proto, že covidu je uzpůsobeno úplně všechno. Vytvářejí se lokální místa, takzvaná covidária, kde je vícero pacientů na několika pokojích. Lékaři se k těmto pacientům musejí daleko lépe obléct, to znamená, že máme celostní obleky, respirátory, dvojí rukavice. V době před úderem covidu jsme na pokojích měli maximálně roušku, rukavice a jednoduché pláště.
  |
Máte-li na jednom úseku několik pacientů, není to takový problém. Ovšem pokud jsou rozmístěni v jednotlivých pokojích, musíte se neustále oblékat a svlékat. Než projdete deset pokojů, zabere to spoustu času. Ne všechna infekční oddělení jsou uzpůsobená tak, abyste mohli pacienty ošetřit najednou. Jednak to bere onen zmíněný čas a zároveň se zvyšuje riziko, že se přihodí nějaká chyba, byť i to už je rutina, čímž se vznik chyby minimalizuje.
Lidovky.cz: Popsal jste především fyzickou zátěž. Jak to ale působí na psychiku lékařů a sester?
Psychika je zatím dobrá, protože máme dobrý kolektiv, což je jedna z důležitých věcí. Jsme schopní se pobavit i o něčem jiném než o medicíně, zasmát se spolu. Máme také podporu svého okolí.
Lidovky.cz: Ve výzvě píšete, že bojujete o životy lidí, kteří by – nebýt koronaviru – měli před sebou třeba dalších deset, dvacet let života. Jaké mají tito lidé problémy?
Ti, kdo mají nějaké přidružené problémy, ať už je to vysoký krevní tlak, cukrovka, či jakékoliv jiné interní onemocnění, mají před sebou vcelku kvalitní život, pokud je dané onemocnění kompenzováno. Ale setká-li se takový pacient s covidem, pak ho to skolí dříve, než kdyby byl zdravý.
Na dopis části lékařů Karlovy univerzity reagují odpůrci. Stát veřejné školy nezřídil k politické činnosti, volají |
Lidovky.cz: Bavíme se tedy o lidech, jejichž zdravotní problémy nejsou za normálních okolností život ohrožující. Předpokládám však, že pro ně jsou riziková i jiná infekční onemocnění, nebo ne?
To určitě ano, jenže u covidu teď zuří epidemie, a tím pádem je i daleko větším rizikem. Život ohrožující může být i meningokokové onemocnění, u nějž je však daleko méně pravděpodobné, že se s ním člověk setká. Podobné je to i s chřipkou – když je takový pacient v chřipkové sezoně neopatrný, hrozí mu větší riziko. Ale na rozdíl od covidu trvá chřipka zhruba od listopadu do března, dál na ni člověk nemyslí, kdežto covid je tady pořád. I proto jsou pacienti mnohem více ohrožení.
Lidovky.cz: Předpokládám, že rozdíl spočívá i v tom, že proti chřipce se dá očkovat?
Přesně tak. Jednak máme očkování, ale také lék, podobně jako antibiotika na některé bakteriální infekce.
Lidovky.cz: Je právě pohled na pacienty na „jipkách“, kteří by jinak neměli vážnější problém, tím největším stresujícím faktorem, nebo je to pro vás prostě rutina?
Ta práce je rutina, to však neznamená, že na to člověk nemyslí. Vidíte-li pacienta, kterému je okolo padesátky, řeknete si, že ten by měl přece sakra přežít! Na psychiku to bylo náročné zejména na jaře, na začátku epidemie.
Momentka z Uherskohradišťské nemocnice.
Lidovky.cz: Z toho, co říkáte, mám pocit, že nejvíc děsivé je, že nevíte, kdy to skončí. Je to tak?
Přesně, jak říkáte. Člověk pak těžko vidí nějaké to pomyslné světlo na konci tunelu. Jestli je před námi takový vývoj, jaký předpovídají současné počty nakažených, pak to není nic příjemného.
Lidovky.cz: Máte ve svých řadách covidní kolegy?
Ano, máme.
Lidovky.cz: Je jich už tolik, že to zasahuje i do vašich směn?
Určitě, už se nakazili jak kolegové lékaři, tak sestřičky, a pokud daný člověk vypadne z pracovního procesu, bereme směny za něj. Zrovna teď v neděli jsem zaskočil za nemocného kolegu.
Lidovky.cz: Ve výzvě také uvádíte, že z pacientů, kteří se dostanou na ventilátor, přežije sotva polovina. To je údaj z našich nemocnic?
Nejen z nich, jsou to i celosvětová data. Samozřejmě, může se to lišit pracoviště od pracoviště. Ne všechna se dají srovnávat, může být rozdíl mezi velkou klinikou anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a menšími pracovišti, kde leží pacient s týmž onemocněním. To ale obecně platí u jakékoliv jiné nemoci.
Lidovky.cz: Píšete také, že se snažíte všemi prostředky předejít tomu, aby pacient na ventilátoru skončil. Jaké prostředky to jsou?
Jde především o represivní opatření, jež brání nákaze. Naprosto zásadní jsou roušky, které přispívají k tomu, aby se nemoc nepřenášela v populaci. Strašně důležitý je pojem takzvaného superpřenašeče, jenž je asymptomatický, chová se jako by se nic nedělo, protože nemá žádné příznaky – a přitom vylučuje virus a přenáší jej na lidi kolem sebe. Může tak nakazit desítky jedinců, aniž by se dozvěděl, že on sám je nemocný. I proto jsou roušky naprosto zásadní. Pak jsou to i další věci, jako nezdržování se v kolektivech, dodržování hygienických pravidel a podobně.
Výzvu k ukončení restrikcí podepsali nepovolaní, tvrdí lékaři. Názor Zimy či Pirka je spíše politický |
Pokud člověk onemocní, dost záleží na jeho imunitním systému. My toho v tuto chvíli nemáme mnoho, co bychom pacientům s covidem mohli nabídnout. Máme jen symptomatickou léčbu, k tomu remdesivir a umělou plicní ventilaci. Pak už záleží na tom, jak se s tím organismus popere.
Lidovky.cz: Co bylo onou pověstnou poslední kapkou, která způsobila, že jste se rozhodli výzvu napsat a zveřejnit?
Asi to nebyla jedna kapka, spíš řada věcí, které šly ruku v ruce. Různé zavádějící informace, nepravdivé zprávy. Chtěli jsme dát najevo, jak vypadá člověk, o kterého se starají lidé v první linii, že to je pacient, jenž potřebuje obsáhlou nemocniční péči, a upozornit, že onemocnět může kdokoli, pokud nebude důsledně dodržovat nařízená opatření.
Lidovky.cz: Z textu výzvy je také patrné, že vám vadí, když se ke koronaviru neerudovaně vyjadřují politici či někteří kolegové lékaři z jiných oborů.
Každý by se podle mého názoru měl vyjadřovat k oboru, ve kterém pracuje. To znamená, že já jako infektolog se budu vyjadřovat k infekčním nemocem, nikoliv k tomu, jak operovat slepé střevo.
Lidovky.cz: Už se vám někdo ozval na váš apel, že rádi přijmete na covidovou směnu jakéhokoliv odborníka, který se přihlásí?
Zatím ne, pořád ještě čekáme. A kdyby přišel, rádi mu podáme ruku.
Lidovky.cz: Je to ale vůbec reálné?
Myslím si, že ano, pokud to bude lékař, samozřejmě.
Lidovky.cz: Jaké jste zaznamenal reakce na výzvu?
Zatím jsme viděli jen ty kladné, člověk se k nim prostě přiklání. Je nám však jasné, že se objeví různé, včetně těch negativních. Lidé určitým způsobem odmítají autority a nechtějí jim věřit. Ostatně to je dle mého hlavní důvod, proč se některé věci nevedou a proč někteří spoluobčané nepoužívají roušku.
Lidovky.cz: Jaká byla reakce nemocnice, ve které vy sám pracujete?
U nás byla dobrá. Chtěli jsme především vyzdvihnout práci infektologů, dát najevo, že jsme tady a že jsme důležití. Naše práce byla vždycky trochu upozaděná a trochu se na ni zapomínalo. Máme velkou podporu naší infektologické obce, ale i ze strany anesteziologů, internistů a vůbec všech, kdo jsou v první linii. To nás velmi těší.
Lidovky.cz: Opakovaně zmiňujete nutnost nosit roušku. Je právě ústenka tak zásadní v boji proti covidu?
Vnímám to jako zásadní, nejen u covidu, ale i u jiných nemocí. Nejčastějším mechanismem přenosu infekce jsou ruce, pak vylučování kapénkami, které se tvoří při mluvení, kýchání či kašlání. Kapénky mají při svém šíření určitý dosah, na tom je postavené to, jak daleko máte být od ostatních lidí. Jsou to naprosto jednoduchá opatření, jež přitom mají velkou váhu.
Lidovky.cz: Zažil jste už někdy něco podobného jako teď s covidem?
Zatím ne. Je to velká věc. Doufám, že to časem pomine a všichni se vrátíme k normálnímu životu. Teď je důležité se tomu postavit čelem.
Lidovky.cz: Předpokládám, že návrat k normálnímu životu závisí na vývoji účinné vakcíny?
Ano, nejspíš nám nic jiného nezbude. Tak jako se očkováním v minulosti vymýtily pravé neštovice, i tuto nákazu ovlivní očkování. Ta se však nešíří jen mezi lidmi, jejím původcem byl pravděpodobně luskoun, savec. Víme-li, že se covid objevuje kromě člověka i u jiných tvorů, pak ani očkování nemůže nemoc zcela vymýtit. Ale obrovsky pomůže zejména v rizikové populaci.
