To, že obecenstvo nechtělo Magdalenu Koženou propustit, třebaže zpívala bez přestávky, nebyl jen výraz úcty k jejímu výkonu. Výkonu o to pozoruhodnějšímu, že zpívala zdánlivě jednoduché milostné písně převážně ze sedmnáctého století, jejichž „prostota“ v sobě ovšem nese leckterá úskalí, například nebezpečí jednostrunné monotónnosti. Nebyl to ani jen výraz spokojenosti s koncertem, v němž dokázala vyprávět o citech, vášni i zklamání, aniž by publikum mohlo rozumět textu v italském originále. I když byl v programu k dispozici překlad některých textů, nemyslím si, že by někdo odtrhl oči od pěvkyně a luštil v polotmě drobné řádky.
Magdalena Kožená bez velkých gest, roztomile cudná a střídmá v projevu, dokázala udržet bezvýhradnou pozornost. A také její originální doprovodná kapela zvládla i v instrumentálních předělech udržet posluchače v napětí. Ansámbl hráčů na strunné a bicí nástroje Private Musicke v čele se skvělým kytaristou Pierrem Pitzlem si s barokními skladbami pohrával se zjevnou chutí.
Přídavky, jež si publikum vytrvalými ovacemi vynutilo, jenom potvrdily skvělou formu Magdaleny Kožené i atraktivitu jejího čerstvého alba Lettere Amorose (Milostné dopisy), jež právě slaví úspěch v zahraničí a které bylo základem pražského a předtím i brněnského koncertu. Pražané aplaudovali i umělkyni, která dělá českým interpretům čest a jejíž vzácné zastávky doma jsou vždy událostí.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN
