Chebští soudci došli při projednávání běžného soudního sporu k závěru, že zákon, který musejí uplatnit, je nespravedlivý. "Napadené ustanovení porušuje podle názoru navrhovatele rovnost nájemce a pronajímatele v tom, že pro případ prodlení každého z nich stanoví jinou sankci," popsal mluvčí soudu Michal Spáčil.
Zatímco nájemníci musejí při zpoždění nájemného platit poplatek z prodlení, pronajimatelé například při opožděném vracení přeplatků doplácejí pouze úrok z prodlení. Poplatky jsou přitom několikanásobně vyšší, což podle chebského soudu "neospravedlnitelně finančně zatěžuje nájemce".
Poplatek z prodlení není úrok z prodlení
Ústavní soud Okresnímu soudu v Chebu nevyhověl. "Napadené ustanovení není protiústavní. Ústavní soud proto návrh zamítl," řekl dnes soudce zpravodaj Vojen Güttler.
Zákonodárce má podle názoru soudního pléna za určitých okolností právo zvolit ke dvěma stranám nájemního vztahu rozdílný přístup. Nesmí jít o projev libovůle, což však prý není tento případ. Poplatek z prodlení navíc prý lze jen těžko srovnávat s úrokem z prodlení. Zatímco platit nájem je základní povinností nájemníka, vracení přeplatků je povinností vedlejší, která není základním prvkem nájemního vztahu.
Určitou nerovnost v sankcích navíc nezakotvuje sám občanský zákoník, ale nižší právní předpisy, které určují výši poplatků. A proti nařízení vlády, které je v tomto případě podzákonným právním předpisem, návrh chebského soudu nesměřoval.
Pojem poplatků z prodlení se do českého právního řádu dostal v roce 1964 jako součást občanského zákoníku. Je specifický právě pro oblast nájemního bydlení, jinak bývá uplatňován jen při nedodržení povinnosti vrátit půjčené věci.
Zatímco nájemníci musejí při zpoždění nájemného platit poplatek z prodlení, pronajimatelé například při opožděném vracení přeplatků doplácejí pouze úrok z prodlení. Poplatky jsou přitom několikanásobně vyšší, což podle chebského soudu "neospravedlnitelně finančně zatěžuje nájemce".
Poplatek z prodlení není úrok z prodlení
Ústavní soud Okresnímu soudu v Chebu nevyhověl. "Napadené ustanovení není protiústavní. Ústavní soud proto návrh zamítl," řekl dnes soudce zpravodaj Vojen Güttler.
Zákonodárce má podle názoru soudního pléna za určitých okolností právo zvolit ke dvěma stranám nájemního vztahu rozdílný přístup. Nesmí jít o projev libovůle, což však prý není tento případ. Poplatek z prodlení navíc prý lze jen těžko srovnávat s úrokem z prodlení. Zatímco platit nájem je základní povinností nájemníka, vracení přeplatků je povinností vedlejší, která není základním prvkem nájemního vztahu.
Určitou nerovnost v sankcích navíc nezakotvuje sám občanský zákoník, ale nižší právní předpisy, které určují výši poplatků. A proti nařízení vlády, které je v tomto případě podzákonným právním předpisem, návrh chebského soudu nesměřoval.
Pojem poplatků z prodlení se do českého právního řádu dostal v roce 1964 jako součást občanského zákoníku. Je specifický právě pro oblast nájemního bydlení, jinak bývá uplatňován jen při nedodržení povinnosti vrátit půjčené věci.
