Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nepodceňujte učitele literatury!

Russell Crowe se ve filmu Tři dny ke svobodě promění z nepraktického vědátora v génia kriminální logistiky

Paul Haggis je zavedený jako autor přeceňovaných dramat a docela slušných bondovek (scenáristicky se podílel na posledních dvou). Udělení Oscara pro nejlepší film jeho snímku Crash v roce 2005 bývá označováno za nejkřiklavější omyl americké akademie ve skončivším desetiletí. O rok později dostal zlatou sošku za scénář Eastwoodova filmu Million Dollar Baby. Autorka předlohy konkurenční Zkrocené hory Anne Proulxová Haggisovo vítězství připočítávala zákulisnímu vlivu scientologické církve, jejímž byl tehdy Haggis významným aktivistou.

Strmý vzestup jeho kariéry v posledních letech zvolnil. Jeho nový snímek Tři dny ke svobodě také není dokladem bůvíjakých ambicí. Zároveň je ale v něčem sympatičtější než díla, která autor sám možná vnímá jako více závažná. Film je americký remake francouzského thrilleru Nevinná z roku 2008. John Brennan (Russell Crowe) je učitelem literatury na nikterak prestižní škole, s manželkou Larou a synkem Lukem (Ty Simpkins) vede šťastnou existenci. Ta skončí během okamžiku - pro Laru si domů přijde policie a zatkne ji pro vraždu. John pevně věří v Lařinu nevinu, důkazy ale působí jednoznačně - zřejmě měla, chudák, opravdu velikánskou smůlu.

Hrdina usilovně pracuje na tom, aby manželku dostal na svobodu, okolnosti ale Brennanovým nepřejí. John musí vzít na vědomí, že pokud se chce se ženou ještě někdy setkat mimo zdi vězení, cesty práva ho k dosažení toho cíle asi nepřivedou. Vybaví se teoretickými znalostmi a pokouší se je uplatnit v praxi. Jako po másle to zrovna nejde.

Haggisův film sleduje ve světě filmu nijak neobvyklou proměnu toho nejobyčejnějšího chlapíka v kriminálního génia. Činí tak ale způsobem docela elegantním a inteligenci diváka neurážejícím. První hodina působí téměř jako komorní psychologický film. Russell Crowe ztrápeně bloudí po plátně (zakřiknuté pantátovství předvádí australská hvězda docela věrohodně) a působí dojmem, že si bez manželky není ani schopen zavázat boty, aniž by se přitom zranil.

Postavy kolem něj vypadají živě a Haggis v pozdějších fázích děje dokáže jejich přítomnost ve snímku nějak zúročit. Jistě, daly by se najít příklady povrchní charakteristiky nebo přílišného „tlačení na pilu“, divák, vědom si toho, že přišel na film o útěku z vězení, a nikoli na niternou studii, se přes to může celkem snadno přenést (snad jen řeči o Quijotovi a nutnosti popřít realitu jsou příliš „chytrolínské“ a zároveň triviální).

Problém může mít ten, kdo chtěl vidět dynamickou a nadupanou akci - v první části Třech dní ke svobodě se toho vskutku moc neděje. Kameraman Stephane Fontaine v obraze vytváří melancholické pošmourno, hudba uznávaného Dannyho Elfmana je příkladem vkusně zvládnuté konvence. To by se dalo říci o celém filmu - inspirativní asi není, kompetentní a funkční ale je. Metamorfóza usedlého chlapíka v chladnokrevného génia logistiky představuje z hlediska udržení uvěřitelnosti filmu značné úskalí. Haggisův film na něj taky narazí, dlužno ale říci, že sekvence, v níž John naplní svůj plán, není nijak ošizená, v rámci možností je dokonce v některých detailech překvapivá. Hlavní hrdina zatěžuje spíš hlavu než pěsti (i když na ně taky dojde). Autor vícekrát pracuje s diváckými očekáváními, aby jimi později otřásl. Časem se tahle metoda stane trochu průhlednou, občas ale zafunguje. Haggisovy Tři dny ke svobodě jistě v kontextu žánru nepředstavuje vrchol, nebo dokonce přelom. Za příklad plus minus solidně provedeného mainstreamu se však ten film označit dá. V dnešních časech by za něco takového byl jeden skoro vděčný.

***

Tři dny ke svobodě

USA 2010 Scénář a režie: Paul Haggis Hrají: Russell Crowe, Elizabeth Banksová Premiéra 20. 1.

Autor: