Na počátku minulého století přišel německý geolog Alfred Wegener s teorií, že pohyb světadílů způsobuje odstředivá síla vzniklá zemskou rotací.
Je pravda, že například Afrika a Indie se pohybují k severu, tedy směrem k pólu. Také Pangea se před zhruba 200 miliony lety roztrhla na menší kontinenty - Gondwanu a Laurusii, které se pohybovaly směrem od rovníku.
Přesto byla později tato teorie vyvrácena. „Dnes považujeme za nejpravděpodobnější příčinu pohybu světadílů tzv. konvekční proudy v zemském plášti,“ podotýká geolog a oceánolog docent Zdeněk Kukal z České geologické služby.
V plášti vzniká teplo rozpadem radioaktivního materiálu. Teplejší hmota má menší hustotu, tudíž stoupá vzhůru. Na povrch se dostává buď v riftových zónách, jako je Středoatlantský hřbet táhnoucí se Atlantským oceánem od severu k jihu, nebo v podobě tzv. horkých skvrn či plášťových chocholů. Ty na rozdíl od riftů nejsou příčinou pohybu litosférických desek. Výsledkem jejich působení jsou podmořské sopky nebo sopečná souostroví, například Havaj.
„O konvekčních proudech toho zatím mnoho nevíme, nacházejí se více než 30 km pod povrchem, takže se je zatím podařilo změřit jen částečně a do jisté míry. Ale jsou nejpravděpodobnější příčinou pohybu kontinentů, dnes si tím jsme jisti řekněme na 80 procent,“ dodává Zdeněk Kukal.
