Ortodoxní humanisté mě možná budou kamenovat, až si přečtou tohle doznání, ale čím víc se to slovo používá, tím méně s ním souhlasím.
Nepřizpůsobivá může být teplomilná květinka, která vám zajde v chládku, mořská ryba, která zhyne ve sladké vodě či cokoli, čemu změníte prostředí, aniž by mělo schopnost se na nové podmínky adaptovat.
Ale nepřizpůsobiví občané? Ti se naopak dovedou přizpůsobit daleko lépe než většina z nás ostatních. Stěhování z jednoho českého města do jiného, to už dnes žádná radikální změna prostředí není. Člověk jen vymění jeden pracovní úřad za jiný a naučí se jméno jiné sociální pracovnice. Výška dávek se nemění a stav nezaměstnanosti také ne. A postavení v tlupě nebo spíš klanu? Rychle ho upevní vžité rituály: kolektivní oslavy (pokud možno na ulici a do rána) a první rvačka. Ta jde obvykle ruku v ruce s oslavami. Zároveň se vytváří přehled o dvou věcech (jediných, na něž se nižší organismy soustřeďují): kde sehnat potravu a někoho na rozmnožení. Potravou je myšlena prémie k sociálním dávkám, mající nekonečně různou podobu. Někdy okapy ze sousedství, ale jindy cizí auto až z opačného konce teritoria.
Přirození nepřátelé prakticky neexistují; když už se nějaký ten predátor nebezpečně přiblíží, stačí začít křičet „Pomoc! Diskriminace!“ – a ochránci ho zaženou. Je to zvláštní druh živočichů, velmi nesobecký. Nevadí jim ani, že i jejich okapy a auta jsou v přímé úměře k přemnožení tzv. nepřizpůsobivých stále ve větším ohrožení.
Takzvaní nepřizpůsobiví se dokonce v uplynulých deseti letech naučili výborně přizpůsobovat i změně, která činila za komunistů vnitřní potíže celé řadě přizpůsobivých: emigraci. Chce to jen zůstat u jednoduchých reflexů: rozšiřuji svou pastvinu, nic víc v tom není. Pak si nemusíte lámat hlavu s tím, zda někam přesídlujete, nebo ne, co vaše vnitřní integrita, čím budou vaši potomci apod. Jen si dát větší pozor na predátory. Ti tu ještě fungují. Ale potrava navíc se tu žádná shánět nemusí. Sociálka klopí víc a doma vám stát spoří.
Už jste asi pochopili, že celou dobu, co píšu tenhle text, si lámu hlavu s pastí, kterou jsem si sám ušil a k níž neodvratně směřuji: jak je tedy nazývat, ty nepřizpůsobivé?
Předem upozorňuji, že Romy či Cikány (nebo dokonce „opálené“, což považuji za ještě pejorativnější kličku kolem politické korektnosti) jsem rovnou vyloučil. Jednak je to rasistické, jednak to není ani věcně správné: ne všichni Romové patří do tzv. nepřizpůsobivých a ne všichni nepřizpůsobiví jsou Romové. Ostatně podle čeho dnes vůbec klasifikovat Roma, když sami se ke svému původu nehlásí a prokřížení jsme všichni ve střední Evropě s kdekým na čtvrtiny, osminy i šestapadesátiny.
Tak tedy lůza? Lůzu ale nedefinuje sociální postavení ani stupeň „přizpůsobivosti“. Jen nízkost pudů a vystupování. Nebo podle toho, co nepřizpůsobiví opravdu dělají? Tedy: lupiči, lapkové, pobertové, zloději a obecně lumpové, gauneři a grázlové? Zase jsme u těch nešťastných množin – ne všichni nepřizpůsobiví loupí, někteří jen kradou. A jiní jen dělají bordel a neplatí pokuty. A jiní jen jezdí bez řidičáku opilí a zfetovaní auty, která zase ukradli úplně jiní.
Nejpřesnější by asi byla jako dělítko slušnost. Jenže ta se odvozuje od většiny stejně jako přizpůsobivost. A většina je už v tomhle státě dávno neslušná. To my, zbývající, co si zakládáme na tom, že jsme slušní, jsme vlastně nepřizpůsobiví.
