Letos třicetiletý, v Praze usazený slovenský pianista a skladatel Matej Benko je již několik let zavedeným jménem v pražských jazzových klubech. Hrává s Yvonne Sanchez nebo Miriam Bayle, ovšem těžištěm zájmu je, zcela logicky, jeho vlastní kapela. Od vydání debutu Universality uplynuly již tři roky. Za tu dobu se kompletně změnili spoluhráči a z původního tria je kvinteto.
Sofistikovaná přímočarost Jedním z hlavních důvodů, proč Benkova hudba na novém albu oslovuje na první poslech, je schopnost autora efektivně pracovat s jednoduchou hudební myšlenkou. V řadě případů totiž témata či jejich části vycházejí ze dvou tří kratších melodických frází, které jsou následně transponovány jinam nebo všelijak rytmicky modifikovány. Tento způsob práce přispívá ke srozumitelnosti a je zajímavější než vymýšlení rozvleklých a těžko uchopitelných melodií, tolik typických pro řadu současných jazzmanů.
Při detailní analýze člověk brzy zjistí, že skladby jsou pro hráče záludné a rozhodně ne lehké na interpretaci, ač tak úplně nepůsobí. Rytmická složitost ovšem není samoúčelná a vše plyne velmi přirozeně. Když hudba ubíhá v pětičtvrťovém rytmu, nikoho nenapadne, že by tomu mohlo být jinak.
Album je náladově velmi pestré a je z něho cítit velký posun Benkova hráčského a skladatelského umění. Energická titulní kompozice je stejně jako Late To Say Sorry postavena na ostrém dechovém rifu a promyšleném disko-funkovém basovém groovu. Enrico’s Storytelling a Little Explorer, věnovaná synovi Alfrédovi, zas do celku vnáší optimistickou a téměř písničkovou náladu. Trefným názvem je hned další Spacecraft. Mystická a zároveň grandiózní melodie i vydařené klavírní sólo okamžitě evokují kosmickou loď plující vesmírem. Poněkud vážně a ponuře pak působí Early Heat, stejně jako Birina, nejvíce avantgardní a asi i nejslabší kousek celé nahrávky. Periodic Excuses patří naopak mezi nejvydařenější.
V druhé polovině alba nalezneme rovněž dvě cover-verze. If You Never Come To Me je pomalá píseň Antonia Carlose Jobima, klíčové postavy brazilské bossa novy. Benko ji zaranžoval pro kapelu zpěvačky Miriam Bayle a ani zde její hlas nechybí. Vydařená je závěrečná Over The Rainbow, spíše parafráze na téma tohoto lyrického jazzového standardu. Bicí zde nehrají vůbec a dechy se dělí o melodii, přičemž se jejich fráze překrývají a vytvářejí barevné souzvuky.
Jednotlivé hráčské výkony jsou naprosto nadprůměrné, ale síla kvinteta Mateje Benka tkví především v jeho koncepci - hudba je rafinovaná, nápaditá, líbivá, avšak rozhodně ne laciná. Dokazuje, že kvalitní jazz nemusí být jen zahloubanou intelektuálskou změtí tónů, které rozumí pouze pár znalců. Time Against Us je v rámci české scény ojedinělé a nepochybně si zaslouží pozornost.
HODNOCENÍ LN
*****
Matej Benko Quintet: Time Against Us
Arta, 2009
