Sérii koncertů uspořádali v červnu bývalí kolegové jako poctu k nedožitým padesátinám Zuzany Navarové. Členové skupiny Nerez, resp. Neřež s Klárou Vytiskovou a hosty Vlastou Redlem, Marií Rottrovou, Janem Smigmatorem a Triem Josefa Vejvody zpívali a hráli v žižkovském Šapitó, nahrávku své písně Deštíček pořídili Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský na květnovém koncertě ve Dvoře Králové. Záznam čtrnácti písní z těchto vystoupení vychází zítra na albu s názvem Nerez – Pocta Zuzaně Navarové.
Po komorním křtu v pražské Ozzyho hospůdce U Balbínů (7. 10.) se „rozjede“ šňůra koncertů po celé republice. Velkou „poctu“ chystají členové Nerez/Neřež napůl s Marií Rottrovou na 17. listopad do Janáčkova divadla v Brně.
Ženský hlas v sestavě nahrazuje (kromě s chutí a vervou hostující Marie Rottrové) talentovaná Klára Vytisková, dcera dlouholetého kontrabasisty skupiny Vladimíra Vytisky, která hned v komentáři k první písni alba (Na dně) připouští, že na písničkách Nerezu vyrostla a Zuzana že byla jedním z důvodů, proč začala zpívat.
Na albu jsou písně, jež z dob Nerezu stále – i díky pokračování činnosti jejích zakladatelů, přežily desetiletí. Co titul, to hit: Na dně, Kočky, Černá voda, Za poledne, Já s tebou žít nebudu (s Marií Rottrovou), Do posledního dechu, Samba v dešti (s Janem Smigmatorem a Triem Josefa Vejvody), Naboso, Javor (s Vlastou Redlem), Načerno, Hrr na ně i Tisíc dnů mezi námi... „V aranžmá písní jsme se pro tuto sérii drželi původních, jak jsme je hráli ještě se Zuzanou,“ připomíná Zdeněk Vřešťál. Kromě ústřední dvojice Nerezu i Neřeže Vřešťál–Sázavský se na koncertech podílejí Filip Benešovský, Pavel Plánka, David Uher, Vladimír Vytiska a Trio Josefa Vejvody.
„Tahle parta, vlastně jakýsi klub přátel Nerezu, se sešla pro připomínku Zuzaniných narozenin. Až představíme desku, která takto vznikla, zase se rozpadne. Dali jsme si jako mez 31. březen 2010.“
Zdeněk Vřešťál, který je iniciátorem Pocty (vyšla už jeho podrobná vzpomínková kniha Ne, Nerez nerezne), míní, že je potřeba lidi typu Zuzany Navarové stále připomínat, a dodává záměr, kterým by
Album
mohl celý vzpomínkový cyklus vyvrcholit: „Všichni víme, na jakou nemoc Zuzana zemřela, a tak by bylo hezké uspořádat koncert, jehož tržba by šla na podporu léčby rakoviny.“ Inteligentní pop, který rádia hrají jen málo „Zuzana uměla napsat písničku, nic komplikovaného, přitom chytrou. Těžko říct, proč ji česká rádia nehrají víc, je to inteligentní pop, nic výlučného nebo avantgardního, co by bylo jen pro náročné, a přitom jsou to skvělé písničky. Zvláštní je, že tahle muzika má větší úspěch ve světě než tady. To je případ i třeba Ivy Bittové. Proti ní měla ale Zuzana vlastně velmi jednoduché písničky, veselé, zpěvné, tak správně do ucha... Už v době Nerez to tak bylo, ale i teď po třiceti letech pořád jako bych cítil jakýsi bojkot. A přitom právě nyní by se mohl zlomit ten trend dělat hlavně to, co už je známé. Myslím, že by se současné ekonomické krize mělo využít k tomu, aby se očistilo všechno od balastu. To zdravé, jsem přesvědčen, přežije.“
Podle Vřešťála není cesta v napodobování toho, co už bylo, ale v přirozeném vývoji. „Lidi na nás chodí od roku 1979, nepotřebujeme žádnou šílenou reklamu. Nejsem milionář, ale ani chudák, slušně se živím, a když vidím, jaký zájem je o písničkáře v našich Hudebních sklepech, jsem velký optimista. Kolem tří set koncertů pořádáme na šedesáti místech, v různých hospůdkách, kavárnách, divadelních foyerech, někdy i bez aparatury – to je to podhoubí české populární muziky, včera se to stalo, dnes to napíší, zítra zahrají. Vlastně jsou to takové noviny v hudbě.“
***
Pocta k padesátinám
CD se čtrnácti písněmi, jež napsala nebo zpívala Zuzana Navarová se skupinou Nerez, vzniklo na sérii koncertů, jimiž kolegové letos připomněli odkaz předčasně zesnulé originální písničkářky.
