Nešlap, nelámej víru jinému, byť slabému!

Každý má určitě ve svém středu nějakou víru, o kterou se opírá. Jsme každý jiný, každý z nás je nenapodobitelným originálem v nekonečném oceánu vesmíru. Žádný sebelepší malíř (...) nedokáže vytvořit nás jako nerozeznatelný originál. To je skutečná pravda. Ve svém nitru si neseme své vlastní poznání, svoji víru v něco… Mnohým z nás tato víra pomáhá kráčet na cestě životem. (...) Slabý jedinec se pak sesype (...) začne tápat… zmizí mu středobod, o který se opíral… je zmatený. Ten, který nahlodal víru, je spokojený, jeho ego se nabažilo pocitem síly, moci a ten slabý, jenž měl vrtkavé základy, ať začne nehledě věku znovu stavět. Silný jedinec je pevně ukotven ve své pravdě, není ničeho a nikoho, kdo by jej zlomil, ale jsou i slabí, tak jako je den a noc.