Praha byla v sobotu, kromě vystoupení Nicka Cavea, také svědkem koncertu amerických Dinosaur Jr, kteří na evropském turné propagují aktuální desku Beyond. Co ale bylo ještě důležitější: vystoupili v původní tříčlenné sestavě, ve které naposledy zahráli na konci 80. let.
Předkapelou byla mladá trojice muzikantů z New Yorku Awesome Color, jež se pražskému publiku představila na samostatném klubovém koncertě už vloni na podzim. Ani teď - v roli supportu a ve velkém sále - neztratili nic z dravosti a prudkosti „špinavého“ garážového rokenrolu, který ale dokážou podat s lehkostí a svižností.
Jejich zdánlivě lhostejný přístup k hraní (kromě dívky za bicí soupravou, která byla svým nasazením doslova neuvěřitelná) a publiku byl přesným opakem energie, kterou chrlili v krátkých úderných skladbách z obou alb. Aktuální Electric Aborigines vyšlo letos, a písně z něj jsou páteří i aktuálních vystoupení před Dinosaur Jr. Na stejné vlně Trpělivě očekávaná trojice J Mascis (kytara), Lou Barlow (baskytara) a Murph (bicí) nastoupila krátce po půl deváté. Obrovské aparáty za oběma kytaristy slibovaly brilantní zvuk, nízko posazené činely Murphovy soupravy zase (s nadsázkou) potvrzovaly pověst nejlínější kapely historie. „Nechtělo se mi koncertovat, ale nechtělo se mi ani sedět doma. Nechtělo se mi totiž vůbec nic,“ řekl kdysi zpěvák a nálepky lenocha se už nikdy nezbavil.
Když se ve světlech reflektorů poprvé zaleskly jeho dlouhé stříbrné lokny, plný sál Paláce Akropolis spustil nadšený křik, který vzápětí přehlušil Barlow, jenž ve stejném duchu vřískal do mikrofonu. Zatímco „modelka“ Mascis i holohlavý obrýlený Murph byli rozpoznáni okamžitě, byl to právě překvapivě štíhlý, oholený Lou, kdo svou vizáží překvapil. „Je to on? Nebo to je někdo jiný a skutečného Lou Barlowa Mascis zase vyrazil?“ mohlo někoho napadat na začátku. Dokud jeho trsátko nerozeznělo basové struny.
Koncert začal stejně jako deska Beyond, skladbou Almost Ready. A každému bylo hned jasné: tenhle koncert bude nahlas. Podlaha pod pódiem se chvěla a fanoušci se okamžitě naladili na stejnou vlnu. O co víc vynikaly charakteristické kytarové vyhrávky a efekty, o to méně byl slyšet ztracený Mascisův zpěv. Naštěstí mu pomáhalo nejen publikum, ale i baskytarista, jehož hlubší vokál dával skladbám hrubší, rockovější nádech. Místo obligátních řečí mezi skladbami vyplňoval pauzy jen Barlowův řev, přičemž jednou si taky pořádně nahlas ulevil: „Nesnáším turisty!!“
I když představení nové desky nepodcenili (zazněly mj. This Is All I Came to Do nebo Been There All the Time), často se vraceli i ke starším skladbám: The Wagon, Out There a Feel the Pain, což byl pravděpodobně nejživější okamžik koncertu. Na pódium se ještě po dlouhém vytleskávání vrátili se skvěle zahranou Just Like Heaven od The Cure.
Že ani ke konci nebyl pořádně slyšet vokál? Jestli to není tím, že v hudbě Dinosaur Jr mají hlavní slovo jejich nástroje...
HODNOCENÍ LN **** Dinosaur Jr
24. 5., Palác Akropolis, Praha
***
Že ani ke konci nebyl pořádně slyšet vokál? Jestli to není tím, že za hudbu Dinosaur Jr mluví jejich nástroje.
