Alexandr Solženicyn určitě musel být někdo hodně důležitý, když i Šíp uveřejnil zprávu o jeho smrti, hned pod informací o Řekovi, který se procházel vesničkou s uříznutou hlavou své přítelkyně. O tak mimořádné postavě vyšly zkrátka nečekané články v leckterých našich tiskovinách, jen soudruzi z Haló novin zatím mlčí a takticky zvažují, co si o ní vlastně mají myslet. Kéž nezapomenou na odporného estébáckého psavce Tomáše Řezáče, syna stalinistického spisovatele Václava Řezáče, který na objednávku KGB sesmolil knihu Spirála Solženicynovy zrady. V souvislosti s disidentovým dílem bych rád upozornil též na opačné činy. Libor Dvořák zde předevčírem dobře připomněl, že Jeden den Ivana Děnisoviče přeložil Sergej Machonin. Doplňuji, že další povídky převedla Anna Nováková a Souostroví Gulag za normalizace v kruhu statečných spiklenců Ludmila Dušková, Jan Zábrana a Libuše Kozáková.
S rozhledem na Solženicyna popatřil v úterní MF Dnes Martin C. Putna, leč pokud zmiňuje tvůrce, kteří líčili život v gulazích před ním, letní mdloba snad zavinila, že vynechal zásadní jména, hlavně Gustawa Herlinga-Grudzinského, který přece po pěti letech v Jercevu u Archangelska napsal Jiný svět, jenž vyšel anglicky v roce 1951, a obzvlášť trestuhodně Varlama Šalamova, autora Kolymských povídek, který v lágrech prožil roků sedmnáct! Nejbrilantnější rozbor Solženicynových románů ovšem předvedl literární kritik, toho času prezident republiky, ve stejném listu. K němu tři malinké, ale skutečně malinké opravičky. Ta kniha se nejmenuje V prvním kruhu, ale V kruhu prvním. Pakliže se Václav Klaus prohlásil za „nekomunistu“, nadále se nedivím, že v jeho očích je tím pádem Souostroví Gulag „neromán“. Do třetice, Solženicyn nenapsal nikdy žádný, natož „známý esej pro časopis Time o zklamání ze západního způsobu života“. S dovolením, pane prezidente, nepatrně jste si to spletl s přednáškou v roce 1978 na Harvardu, ano, tam, kde jste taktéž ohromil studenty tak, že na vás určitě nikdy nezapomenou.
Zpět ke smutným koncům největšího ruského spisovatele minulého století. Nečekal jsem, že po návratu do rodné země se takřka šestasedmdesátiletý senior vzepne k mimořádným intelektuálním výkonům, ale třebaže mi vzhledem vousatého proroka připomínal moudrého básníka Petra Kabeše, v projevech jevil se spíš coby vzteklý marxista Ivan Sviták po příjezdu z americké emigrace. Například totální slepota k počínání Ruska v Čečensku působila neskutečně. Jelena Bonnerová vhodně pravila, že jeho scestné nacionalistické soudy poskytují oporu nově vzniklým extremistickým stranám.
Dezorientovaný stařec si navíc nechal loni udělit od Vladimira Putina státní cenu. Však jste asi viděli ten přízračný snímek z návštěvy na dače. Vyzáblý muž sedí na kolečkovém křesle zády ke dveřím, jimiž k němu tichošlápkuje potměšilá loutka. Exšpion KGB, organizace, která Solženicyna vyštvala ze země, teď k jeho rakvi přinesl rudé růže. Jaké něžné květy položil na hrob zavražděné novinářky Anny Politkovské?
Třebaže mi vzhledem vousatého proroka připomínal moudrého básníka Petra Kabeše, v projevech jevil se spíš coby vzteklý marxista Ivan Sviták po příjezdu z americké emigrace
