Snad proto po prezentaci dokumentu Můj život s Guggenheimem režisérky Jany Chytilové aplaudovali v Českém centru, které projekci organizovalo, všichni přítomní vestoje.
„Nevím, zda si to, co jsem udělal, zaslouží tolik slávy, ale jsem tím velmi poctěn,“ reagoval při americké premiéře dokumentu na vřelé přijetí obecenstva osmaosmdesátiletý rodák z Bratislavy, který se jako potomek z typicky smíšeného rakousko-uherského manželství (maminky s maďarskými a tatínka se srbskými kořeny), přestěhoval ve čtyřech letech do Prahy.
Díky evropským kořenům obohatil newyorské muzeum I když jej po vypuknutí II. světové války zavál osud do Ameriky, na své evropské kořeny nikdy nezapomněl. A právě to jej ve funkci v proslulé galerii moderního umění proslavilo. „V New Yorku jsou tři významné instituce: Whitney Museum, Museum of Modern Art a Guggenheimovo muzeum. My jsme byli jediní, kteří se kromě Američanů zaměřili i na Evropany,“ konstatoval Thomas M. Messer, jenž pro architektonicky nevšedně řešenou budovu muzea získal cennou sbírku německo-amerického galeristy Tannhausera specializovanou na umění sklonku 19. století.
Navíc stálou expozici Guggenheimova muzea rovněž obohatil o dílo českého zakladatele abstraktního umění Františka Kupky.
„Režisérce Janě Chytilové se povedlo pana Messera skvěle vystihnout nejen jako ředitele slavného muzea, ale také jako nevšedního milovníka života se vším, co k tomu patří,“ hodnotil dokument Michael Lahr, německý filozof a herec žijící v New Yorku, který zároveň projevil přání zakoupit film v německé verzi pro festival v Mnichově. „Thomas Messer je v něm nespoutaný živel, podobně jako byla jeho předchůdkyně německá malířka Hilla Rebay, jež jako ředitelka stálou sbírku v Guggenheimově muzeu zakládala,“ dodal na vysvětlenou Lahr.
