V poslední době je dobré jméno Městských divadel pražských (MDP) často zneužíváno k účelovým argumentacím (mj. Nekulturnost kulturní iniciativy, LN 22. 5.) , proto je na místě některá nepravdivá tvrzení uvést na pravou míru.
Před dvěma lety jsme začali pracovat na obnově koncepce divadla s jedním souborem působícím na více scénách. Změna koncepčního směřování je dlouhodobou záležitostí. Volili jsme plynulou a postupnou změnu repertoáru.
Městská divadla pražská jsou velkým divadlem, mají celkem 767 míst ve třech sálech (ABC, Rokoko, Ábíčko), hrají až 60krát měsíčně. Náš dlouhodobý dramaturgický plán se opírá o tyto linie: velká díla světové literatury, mezilidské vztahy v současné dramatice, lesk a bída české povahy, stáří a poslední věci člověka a autorské projekty. Proto u nás např. můžete vidět Annu Kareninu, Dobře rozehranou partii, Marvinův pokoj. V příští sezoně Arnošt Goldflam připraví Zlaté úhoře Oty Pavla, uvedeme Kauzu Divá Bára -projekt o Boženě Němcové s čerstvou absolventkou DAMU v titulní roli. Hlavní inscenací sezony bude Mahábhárata - indický epos s více než třicetičlenným obsazením.
Prolínání starého s novým a jevy s tím spojené mohou být pro laika matoucí. MDP jsou však typickým souborovým divadlem, které má jedinečnou možnost kultivovat herecké individuality i souhru na několika scénách. Soubor se skládá z angažovaných herců - těch je nyní 27 (hrají i dvacetkrát měsíčně), a stálých hostů - těch máme 10 (jde např. o dlouholeté členy - L. Lipský, K. Fialová). Celkem tedy 37 členů. I když jde o jeden z největších činoherních souborů v Česku, je poměrně skromný vzhledem k počtu odehraných představení.
V médiích se objevila nepravdivá informace, že kmenoví herci hrají pouze nevýznamné úlohy. V MDP hrají hosté i ve velkých rolích (to se ovšem v souborových divadlech dělo vždy), ale těžiště zásadních úkolů spočívá na souboru. Navíc zhruba za rok by se měl dovršit proces přeměny repertoáru, který zásadně sníží i počet hostů.
Městská divadla pražská jsou divadlem veřejné služby - uspokojují kulturní, kulturně výchovné a vzdělávací potřeby veřejnosti, a to za cenu dostupnou širokému spektru diváků; průměrné vstupné je 165 korun. Významně se věnují menšinovému publiku: mládeži (pro ni hrajeme dopoledne i odpoledne a zásadní je i naše spolupráce s Klubem mladého diváka), seniorům (jim věnujeme jednu dramaturgickou linku a hrajeme pro ně speciální představení), uvádíme i rodinné inscenace (ve výrazné slevě).
Prosím, neporovnávejme neporovnatelné! Občané si v organizacích našeho typu prostřednictvím magistrátu objednávají veřejnou službu. Platí si tak to, co jinak zprostředkovat není možné.
Někteří zástupci ziskové kultury matou veřejnost, tvrdí-li, že dělají totéž. Nedělají, protože to nelze. Pokud chtějí nabízet veřejnou službu, potřebují na to příspěvek, grant. Tím by se ovšem zpronevěřili tomu základnímu, pro co se svobodně rozhodli, tedy podnikání. Pokud mám grant, dělám veřejnou službu, pokud ho nemám - dělám černé divadlo, muzikál nebo „zájezdovky“ -tak to prostě je, protože u jiných formátů není šance generovat zisk.
***
Mám-li grant, dělám veřejnou službu, nemám-li - dělám černé divadlo, muzikál nebo „zájezdovky“. Tak to prostě je.
O autorovi| Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských
