Prý v Rusku nefunguje spravedlnost. Ale kdež. Právě včera tam Nejvyšší soud rehabilitoval posledního cara. Mikuláše II. i členy jeho rodiny, ubité bolševiky před devadesáti lety, prohlásil za oběti politických represí. Vida, jak to funguje za Dmitrije Medveděva, prvního vystudovaného právníka na ruském trůně. Kdo by nezatleskal?
Při tom potlesku ale nezapomeňme několik věcí. Fakt, že revolucionáři za občanské války zabili panovníka s rodinou, není tak ojedinělý. Britové sťali krále Karla I. v roce 1649 a Francouzi gilotinovali v roce 1793 Ludvíka XVI. Jistě, bylo to po soudních verdiktech, ale ruku na srdce, obstály by ty verdikty v současných měřítcích? Když se letos šéf francouzské diplomacie Kouchner omluvil Rakušanům za popravu Ludvíkovy manželky Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie, působilo to až bizarně. Neměli by se Rusové omluvit Německu a Británii? Vždyť zavražděná carevna byla sestřenicí německého císaře Viléma II. a vnučkou britské královny Viktorie.
Teď ale vážně. Současnou Moskvu nemůžeme podezřívat, že by ujížděla na vlně politické korektnosti a omlouvala se za vše možné i nemožné. Rehabilituje-li carskou rodinu, činí tak proto, aby doložila kontinuitu ruského impéria, a v duchu si navíc může říkat: Ještě že jsme nepopravili Stalina. Nás musí nepochybně více zajímat fakt, že ani výron ruské spravedlnosti nevedl k tomu, že by se Moskva omluvila za svou invazi v srpnu 1968.
Čtěte „Mikuláš II. obětí...“ na str. 12
