BRNO Životní příběh vojenského pilota Františka Peřiny, který patřil ve druhé světové válce mezi nejúspěšnější čs. stíhače, mapuje nová expozice na Univerzitě obrany v Brně. Letos uplyne sto let od narození neúnavného letce. Na výstavě budou nejen jeho osobní věci od uniforem až po vyznamenání, ale také modely strojů, na nichž létal.
Peřina se narodil 8. dubna 1911 v jihomoravských Morkůvkách. Patřil ke generaci mladých Čechoslováků, jejichž lásku k vlasti formovala legionářská tradice a vztah k létání zase populární heslo „vzduch je naše moře“. Odešel bojovat do ciziny, a to jen dva dny poté, co se v červnu 1939 oženil se svou životní láskou Annou.
Cesta k letectvu zprvu nebyla jednoduchá. Nejprve se vyučil soustružníkem a rodiče z jeho touhy po létání nebyli právě nadšení, na přihlášku do armády raději napsal, že chce být jen leteckým mechanikem, a pilota doplnil na rodiči podepsaný blanket až později. Koncem 20. let Peřina ve vojenském učilišti poprvé usedl za řídicí páky. Své mistrovství předvedl nejen na leteckém mítinku v Curychu, odkud si československá výprava na strojích Avia B-534 odvezla několik cenných kovů, ale hlavně později v boji. Nasazení na frontu se poprvé dočkal v roce 1939. První sestřely si Peřina připsal 10. května 1940 – k zemi tehdy spolu se svým někdejším soupeřem z Curychu poslali čtyři bombardéry. V červnu byl sestřelen nad Paříží. Poté odjel do Británie, kde vstoupil do Královského letectva a v řadách 312. perutě hodlal opět zasáhnout do bojů, sklátil ho ale zánět slepého střeva. Ke stíhání se sice vrátil, připsal si už ale jen jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel v červnu 1942.
Po návratu domů se Peřina opět setkal s Annou, za války vězněnou, a jako řada dalších zůstal v armádě, velel letecké střelnici v Malackách. Po únoru 1948 ho jako „zápaďáka“ nečekalo nic dobrého, rozhodl se proto pro emigraci. V dubnu 1949 si František Peřina tak trochu zopakoval situaci z roku 1940, k útěku totiž opět použil letoun – turistický Sokol, ve kterém se tísnil spolu s manželkou a přítelem Karlem Radou. Manželé Peřinovi se usadili v Kanadě, kde bývalý pilot začal podnikat. Držitel řady významných ocenění zemřel 6. května 2006, jen několik týdnů po smrti své ženy.
