Je zvláštní, k čemu všemu může vést změna pravidel stavebního spoření. Na jednu stranu stavební spořitelny konečně začaly bojovat o klienty a nabízejí to, co ještě před rokem prohlašovaly za nemožné (třeba vyšší úroky nebo nižší poplatky), na druhou stranu volné desítky až stovky miliard úspor vytáhly na povrch pozoruhodné nabídky.
Zatímco klasické finanční instituce a profesionální finanční poradci nabídnou klientům podobně konzervativní produkty, jako bylo stavební spoření, nebo jim připraví investiční plán podle zadání, pochybní zlatokopové se nezastaví před ničím. V posledních dvou měsících se tak vyrojily tisíce nabídek na nákup zlata a zlatých šperků, velkým hitem jsou samozřejmě také„ investiční“ diamanty.
Podobné nabídky jsou přitom výhodné pouze pro toho, kdo prodává, zatímco ten, kdo jim skočí na lep, si platí jen velmi drahé školné za lekci finanční gramotnosti. A pokud by byla trochu finančně gramotnější policie nebo státní zástupci, každý týden by mohli otevřít pár případů, které nesou nejen znaky podvodu, ale také všechny znaky pyramidových her.
Zatímco u pochybných prodejců zlata či diamantů člověk získá aspoň nějakou hodnotu, objevují se i mnohem drsnější praktiky. Různí pochybní dealeři životního pojištění začínají klientům nabízet pojistky, do kterých „investují“ během dvou let celou naspořenou částku ze stavebního spoření. Klient si myslí, že si tím předplatil pojištění na celou dobu – a bude se velmi divit, když pojišťovna bude chtít ono desetitisícové pojistné i třetí rok, a ono nebude, kde ty peníze vzít.
Řada čtenářů si teď jistě říká: No a co, za blbost se přece platí. To je samozřejmě pravda a rozhodně nechci tvrdit, že by stát měl každého chránit před jakoukoliv chybou. Ale měl by uznat, že tady existuje poměrně velká informační asymetrie a že vzhledem k nízké finanční gramotnosti obyvatel by bylo dobré najít cesty, jak varovat před nejčastějšími triky.
Jít takto do sporu a upozorňovat na pochybné praktiky ale chce dvě věci – odvahu a odbornou zdatnost. Česká národní banka se již přes dva roky věnuje ochraně spotřebitele na finančním trhu, ale kromě podpory finančního vzdělávání bohužel není příliš viditelná. Občas sice vydá upozornění na nějakou firmu, která nabízí investiční produkty bez povolení, ale to pomůže možná pár desítkám lidí. Na trhu se ale dějí mnohem větší zvěrstva, některá bohužel i v souladu se zákonem.
Několik firem našlo zajímavou fintu, jak zajistit, že klient bude platit pojistku dál, aby nepřišla storna –, ke smlouvě dají klientovi podepsat i směnku. Klient samozřejmě v té záplavě papírů podepíše všechno. A když si pak stěžuje, dostane se mu pouze odpovědi, že nikdo žádný zákon neporušil a že trh časem sám vyloučí ty, co nehrají fér. O neviditelné ruce trhu už všichni slyšeli. Ale měla by být stejně neviditelná i instituce, která za ochranu spotřebitele odpovídá?
***
Stát by měl uznat, že je zde velká informační asymetrie a že vzhledem k nízké finanční gramotnosti by bylo dobré najít cesty, jak varovat před nejčastějšími triky
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a spolumajitel Partners
