Claudius a Gertruda je třetí díl projektu, který v Kašparu vznikal dvě sezony. Zahrnuje ještě Shakespearova Hamleta a Stoppardovu hru Rosencrantz a Guildernstern jsou mrtvi a nyní vznikl text režiséra Jakuba Špalka a spisovatele Jiřího Stránského. Inspirací jim byla legenda o Hamletovi v díle Gesta Danorum dánského klerika (Saxo Grammaticus) z konce 12. století, dále tzv. Ur-Hamlet z konce 16. století, který měla k dispozici herecká společnost Služebníků lorda komořího. Děj takto vzniklé hry končí přibližně tam, kde začíná Shakespearův Hamlet.
Tak jako u Updika je i v novém textu ústřední postavou královna Gertruda, kterou zde na rozdíl od románu sledujeme až v poslední fázi manželství s Hamletem, k němuž byla donucena svým otcem. Updike však hlavně sleduje kořeny a motivace vztahů svých hrdinů od samého počátku a důkladně prozkoumává jejich psychologii. Dokáže skvěle „spotřebovat“ různé podněty ze Shakespeara a začlenit je do prehistorie tragédie. Naproti tomu děj hry opomíjí postupnou genezi konfliktu a stoupající napětí, vstupuje „in medias res“ a de facto začíná ve chvíli zásadní kolize, když „starý“ Hamlet chladnokrevně oznámí svému bratrovi Claudiovi, že ví o jeho vztahu s Gertrudou a že je oba drasticky potrestá.
Celá trilogie je originální dramaturgický nápad a spojuje ji i důsledné výtvarné řešení. Strohá scéna je rozdělená na dvě patra a navzdory jednoduchosti tak skýtá efektně členitý prostor s tajemstvím, v němž zajímavě vycházejí aranžmá. Problém ale tkví v novém textu, autorům se nepodařilo plně se odpoutat od literární předlohy. Četné pasáže mají vyprávěcí charakter, jsou statické a nedramaticky rozvleklé. Zejména královna (Milena Steinmasslová) několikrát upadá do konejšivého a až nebezpečně změkčujícího stavu vypravěčky báchorek. Inscenace se také příliš pokládá do pochmurných vln a osudového tušení a pouze vstupy Polonia (Pavel Zatloukal) vnášejí vděčné ironické a groteskní tóny. Na druhé straně režie některé situace dokáže dramaticky vyhrotit, jeden z nejsilnějších momentů je konflikt obou bratrů Hamleta (František Kreuzmann) a Claudia (Jan Potměšil), který má přesvědčivou gradaci. Oba protivníky žene vztek a panovačnost, a i když jeden má fyzické zranění, jež mu znemožňuje vstoupit do otevřeného boje, jsou v bouři svých emocí rovnocennými soupeři.
Inscenace vzbuzuje protichůdné pocity: toto „rodinné drama před Hamletem“ působí chvílemi až odtažitě, tím spíš, má-li divák před očima mnohovrstevnatost Shakespearova dramatu. Přesto ale zejména v závěru naznačuje možné paradoxy. Podává tak přesvědčivý doklad toho, jak nenápadně se rodí velké tragédie a jak ošidné je spoléhat na to, že vina bude nepotrestána.
***
HODNOCENÍ LN ***** Jiří Stránský/Jakub Špalek: Claudius a Gertruda
Režie: Jakub Špalek Scéna: Libuše Josefy Kostýmy: Vlaďka Prudičová Divadelní spolek Kašpar - Divadlo v Celetné, premiéra 7. 12.
