DŽUBA/PRAHA Obyvatelé jižního Súdánu si jiný výsledek než nezávislost u týden trvajícího referenda nepřipouštěli. Ještě než se v sobotu uzavřely poslední hlasovací místnosti, pořádaly se soutěže o nejhezčí melodii k textu nové jihosúdánské hymny, na němž podle britské BBC pracovalo celkem 49 básníků. Výsledkem jsou verše, v nichž se snoubí krvavá minulost s vyhlídkami na růžovou budoucnost této zanedlouho možná nejmladší země světa. Mluví, respektive zpívá se tu o „milionech mučedníků, jejichž krev zpevnila naše národní základy“, ale i o přání, ať „mír, svoboda a spravedlnost vládnou navěky“. Jihosúdánská budoucnost ale tak růžová být nemusí.
Prozatím se řeší jen to, jak hlasování dopadlo. Oficiální výsledky referenda sice mají být oznámeny až počátkem února, již o víkendu se ale jako hotová věc považoval souhlas drtivé většiny obyvatel s nezávislostí. „Je velmi pravděpodobné, že výsledek referenda bude hovořit ve prospěch odtržení,“ předpovídal i bývalý americký prezident Jimmy Carter, který vedl misi zahraničních pozorovatelů.
Plus minus dva miliony Pro rozdělení Súdánu byl důležitý nejen převládající názor voličů z jihu, ale i jejich účast - pro platnost referenda jich k volebním urnám muselo přijít alespoň 60 procent. Podle agentury Reuters byla podmínka splněna již čtvrtý den týdenního hlasování.
Optimismu z řad stoupenců nezávislosti nahrává i ujišťování súdánského prezidenta Umara Bašíra, že centrální vláda výsledky referenda uzná - a smířila se tedy s tím, že jih půjde vlastní cestou.
Nezávislost jižního Súdánu, kde na rozdíl od severní, muslimské části země žijí převážně křesťané a animisté, by podle plánu mohla být oficiálně vyhlášena 9. července. Samotné referendum se konalo v souladu s mírovou smlouvou z roku 2005, která ukončila občanskou válku mezi severem a jihem.
Toužebná samostatnost však novému státu může přinést i řadu potíží. Území s počtem obyvatel zhruba jako Česká republika (plus minus dva miliony, jak se různé odhady liší) se sice může pochlubit nerostným bohatstvím - pochází odtud 80 procent súdánské ropy -, jenže veškeré ropovody vedou směrem na sever a v případě neshod může Chartúm připravit jižního odpadlíka o možnost odbytu. Vyřešit by to mohl nový ropovod, který by měl vést opačným směrem na keňské pobřeží, do té doby ovšem musí jihosúdánští separatisté spoléhat na své nepříliš milované bratry ze severu.
Jih se ovšem od severu liší i jinými aspekty než distribucí ropných zdrojů, etnickým složením (na severu hlavně Arabové, dole je to pestřejší) a převažujícím náboženstvím (viz výše). Jih zaostává v přístupu k pitné vodě, vzdělání i boji proti dětské úmrtnosti.
A výbušný problém se může skrývat i v rozdílné politické orientaci obou částí Súdánu. Zatímco vládá v Chartúmu se logicky orientuje na arabsko-islámský svět, mezi spojence jihu patří sousední Uganda či vzdálený Izrael - tedy ne zrovna přátelé Bašírova režimu. A spor může nastat i o tu nejcennější tekutinu - nikoliv ropu, ale vodu, neboli horní tok Nilu.
