Seberte psům kost, a přestanou se rvát. Seberte předmět uplácení, a poleví korupce. Takhle to funguje v reálném světě, což nás může napadnout právě teď. Už pár dnů se mluví o korupci při tendru pro sčítání lidu chystané na rok 2011. „Požadavky jsou sestaveny tak, že jejich úplnou kombinaci může splnit pouze společnost Hewlett-Packard,“ píší Hospodářské noviny. Kdyby se do věci vložil někdo, kdo si neoškliví jednoduchá řešení, třeba takový senátor Kubera, jedno takové řešení se nabízí: zrušte sčítání lidu.
Sčítání lidu je dnes spíše mýtus než reálná potřeba. A drahý mýtus. České daňové poplatníky má přijít na 2,6 miliardy korun. Přitom ve vyspělých, tedy i patřičně zbyrokratizovaných zemích, se základní údaje o obyvatelstvu evidují průběžně. Jistě, průběžná evidence nezachytí všechny bezdomovce ani ilegálně pobývající cizince. Ale zachytí je snad sčítání lidu? Navíc v době, která vyzývá k úsporám?
I v pořádkumilovném Německu na to už přišli. Poslední cenzus uspořádali v roce 1987 a od té doby se spoléhají na průběžnou evidenci. Ani znovusjednocení je nepřimělo znovu spočítat lidi, domy a byty. Je to levnější, praktičtější a trauma z toho nemají. Island, kde v roce 1703 proběhl vůbec první moderní soupis obyvatel, zrušil cenzy v roce 1952 – ve prospěch průběžného Národního registru.
Tak proč my to pořád děláme? Protože je to mytický akt, legitimace a matka vší statistiky. Protože Babyloňané sečetli lid už roku 3800 před Kristem. Protože lid byl sčítán na Boží příkaz, když Mojžíš vedl národ přes Sinaj. Protože Ježíš se narodil v Betlémě, když se tam Marie s Josefem šli nechat sečíst. Tehdy to mělo vojenský, daňový a kdovíjaký ještě smysl. Ale dnes? Řekne nám cenzus něco zásadního, co ještě nevíme? Či jen potvrdí, co už známe?
