Co se týče paliv, zvykli jsme si klást rovnítko mezi „alternativní“ a „nová“. U většiny alternativních paliv se však nejedná o žádné novinky, ale spíš o znovuobjevení pohonných hmot, které se již v minulosti používaly.
První spalovací motory běžely na plyn; první automobil, který pokořil rychlost 100 km/h, byl elektromobil (v roce 1899); Fordův Model T z roku 1908 jezdil jak na benzin, tak na etanol; Rudolf Diesel počítal pro svůj vznětový motor s rostlinnými oleji... Tímto způsobem bychom mohli pokračovat.
Tehdy ovšem byla hlavním kritériem dostupnost paliva, a nikoli jeho vliv na životní prostředí. Postupně proto všechny druhy vytlačil benzin spolu s naftou. Přestože chemické složení těchto dvou paliv není zdaleka ideální, zvítězila praktická stránka věci: snadná a levná výroba i distribuce a velké množství energie v relativně malém objemu.
Zatímco v minulosti bylo přechodné používání alternativních paliv motivováno vždy nedostatkem paliv z ropy, v současnosti je hlavní pohnutkou ochrana životního prostředí. Další faktory, jako je rostoucí cena ropy nebo umístění většiny nalezišť fosilních paliv v politicky problematických částech světa, působí spíš jen jako urychlovače tohoto procesu.
Zájem o nová paliva jeví také automobilový průmysl. Stále přísnějším emisním předpisům, regulujícím množství CO, NOx, HC a pevných částic ve výfukových plynech, lze totiž snadněji vyhovět, když použité palivo bude „čisté“. Praktické zkoušky například prokázaly, že již samotné používání syntetických paliv XTL bez obsahu sloučenin síry a aromátů v běžných sériových vozech přineslo výrazné snížení emisí.
Přizpůsobení konstrukce spalovacího motoru novým palivům slibuje nejen další snížení emisí, ale i zlepšení provozních vlastností. Myslím si, že naději na úspěch mají jen ta paliva, která splní nejen ekologické požadavky, ale vyhoví také vysokým nárokům na praktickou využitelnost.
A to je problém, který již více než jedno století brání většímu rozšíření elektromobilů kvůli těžkým a objemným akumulátorům s malou energetickou kapacitou a který bude zřejmě rozhodující i v otázce budoucího využití vodíku jako nosiče energie pro pohon automobilů.
O autorovi| Pavel Olivík, nezávislý novinář
