Pamatujete si ještě, kolik hlasujících véčkařů rozhodlo o účasti Věcí veřejných ve vládní koalici? 3727. To číslo si občas opakujte, ať víte, na čem vláda stojí a kolik lidí to může ovlivnit. Kde vůbec leží hranice mezi tím, co véčkaři schvalovat musí, a tím, co může vedení strany prosadit samo? Těsně po volbách to nikdo nevěděl, neboť šlo o vnitřní pravidlo VV. Člověk si dokázal představit, že véčkaři mohou hlasovat úplně o všem, takže vládu mohou potopit úplně na všem. Od včerejška už máme jasněji.
O kandidátech Věcí veřejných pro Senát bude rozhodovat grémium VV, lídry pro obecní volby budou vybírat véčkaři. To je první konkrétní hranice, kterou máme před očima. Proč rozděluje zrovna Senát a obecní zastupitelstva? Protože ta jsou pro veřejnou stranu důležitější? Možná. Anebo proto, že za VV má do Senátu kandidovat i Josef Zieleniec. Nic proti Zieleniecovi, je přesně tím odborníkem, po jakých volal Radek John. Jenže zároveň patří k prototypům politických dinosaurů devadesátých let, které VV programově odmítly. Tak jak ho prosadit na kandidátku? Inu, obejít véčkaře. I Věci veřejné mají své dinosaury.
