17. března 2019 14:31 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

‚Nikdo nás jen tak neošetří.‘ Zubní péče pro autisty či mentálně postižené se má zlepšit

(ilustrační snímek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy (ilustrační snímek) | foto: Shutterstock

Lidé s mentálním postižením či autisté na zákroky u zubaře čekají i půl roku. Některé ordinace je odmítají pro náročnost zákroku nebo nedostatek kapacity. „Když řeknu, že je syn autista, který nespolupracuje, řeknou mi ordinace: tak to ne, obraťte se na nemocnici,“ uvádí svou zkušenost Blanka Štindlová. Na téma upozornila ombudsmanka Anna Šabatová a vyzvala příslušné orgány, aby problém začaly řešit.

Problematickou zkušenost popisuje také Ivan Jandek z Olomouce, otec téměř dvacetileté Marie s nízkofunkčním autismem. „Vždy s tím byly potíže, nikdo nás jen tak nevezme a neošetří.“ Do Mariiných čtrnácti let docházeli na dětskou polikliniku v Olomouci, kde ji byli ochotní vyšetřit bez narkózy. 

„Dětský organismus autisty je už tak zatížen. Na klinice jsme to řešili tak, že vedle dvou sester měla manželka Marušku na klíně, já jsem byl pod křeslem a jistil jsem jí nohy. Snažil jsem se na ni mluvit a uklidňovat ji,“ popisuje Ivan Jandek běžné vyšetření u zubaře.

S rostoucím věkem však začala Marie u zubaře vyjadřovat nelibost. „Bránila se, nechtěla otevřít pusu, nevydržela v křesle. Není tu bohužel zařízení, kde by ji na to připravili. Děti jsou často z vyšetření ve stresu. Řekli nám tedy, že už nás neošetří. Naivně jsme si mysleli, že najdeme zubaře bez narkózy, ale tři roky jsme nemohli nikoho sehnat,“ vysvětluje. 

Na doporučení vyhledali soukromou kliniku v Brně, kde nakonec Marie podstoupila vytržení zubu pod celkovou narkózou. Přestože čekali půl roku a zákrok je vyšel na téměř dvacet tisíc korun, byli se službami spokojeni. „Dítě s poruchou autistického spektra si často potřebuje zvykat na prostředí, což v současně nastaveném systému zdravotnictví nejde. Lékaři to dělají o své dobré vůli,“ myslí si Markéta Jandeková, maminka Marie.

Málo operačních sálů, málo specialistů

Případ Jandekových je jen jedním z mnoha. Zdravotní péče se odvíjí individuálně od stupně postižení a často je jediným řešením právě celková anestezie, jako v případě Jany Romové a jejího syna. „Má kazy a na vyšetření budeme čekat čtyři až pět měsíců, což bude v důsledku znamenat zhoršení stavu. Syn je ADHD, Asperger a jinak než pod narkózou je neošetřitelný. Čekací doba se mi zdá nepřiměřeně dlouhá,“ myslí si.

Právě specializovaných pracovišť, kde by poskytli ošetření pod celkovou narkózou, je v České republice zásadní nedostatek. Výsledky výzkumu ombudsmanky Anny Šabatové, který mapoval poskytování zubní péče lidí s mentálním postižením či autismem pod celkovou narkózou, ukazují, že děti čekají v Čechách na ošetření v průměru čtyři a půl měsíce, dospělí čtyři. Na Moravě je pak čekací lhůta až čtyřnásobná. 

Podle náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly jsou specialisté většinou jen ve fakultních nemocnicích, což by se mělo v budoucnu změnit. 

„Tam, kde není specialista, jsou čekací doby výrazně delší, protože se to řeší hostujícími stomatology a podobně. Dále je to otázka nedostatku operačních sálů, které jsou pro zákroky pod celkovou narkózou nutné,“ vysvětlil s tím, že by mělo dojít k posílení lůžkových zařízení klinického typu a debata se vede také nad zřízením specializovaných zařízení v každém krajském měste. 

Motivace stomatologům

Také zdravotní pojišťovny se podle náměstka Prymuly budou snažit kompenzovat náročnější úkony a měly by tak ordinacím přispívat na ambulantní zákroky bez celkové anestezie a stomatologické zákroky s potřebou lůžkového zařízení. 

Prezident České stomatologické komory Roman Šmucler uvedl, že ošetření v takzvané sedaci pomocí ambulantně podaných léků by měly zdravotní pojišťovny hradit od roku 2020. „Navrhujeme také bonifikaci lékaře provádějícícho stomatologické ošetření v celkové anestezii u těžších pacientů. Každé ošetření totiž takto zabere mnohem více času a je potřeba, aby byl lékař motivován a bylo možno systém ekonomicky udržet,“ dodal.

Nedostatek specializovaných zařízení i specialistů potvrzuje také přednostka Stomatologické kliniky dětí a dospělých v pražské fakultní nemocnici Motol Taťjana Dostálová. „Nikdo to nechce dělat, není to žádná skvělá práce s obrovskými příjmy. Ale naše klinika to dělá a má v tom velmi dlouhou tradici.“ 

Pokud se jedná o akutní případy s těžkým zraněním, úrazem nebo vážným problémem, přijímají podle ní dítě okamžitě. V opačném případě ale mohou pacienti čekat i čtyři měsíce a více. Uvedla také, že ročně na klinice ošetří 25 tisíc pacientů, z nichž většina má problém, který nemůže zvládnout praktický lékař. 

ČSK vyčkává na pojišťovny a stát

Česká stomatologická komora (ČSK) již připravila náplň vzdělávání odborníků a zahájila nové kurzy dětské stomatologie.  

„My jsme hotovi. Čekáme na pojišťovny a stát. Školíme odborníky. Klíčová je psychologická průprava obou stran. Lékaře je třeba cvičit a pak se domluví i s mnohými, se kterými ‚není řeč‘,“ je přesvědčen prezident ČSK Roman Šmucler a dodává, že chtít spolupracovat musí i rodina.

„Ne si myslet, že získám ‚papír na nespolupráci‘, a pak už je to jenom na lékařích, aby dítě uspali. Pokud dítě nespolupracuje, kvalita stomatologického ošetření není dokonalá,“ uzavírá s tím, že plošné „uspávání dětí“ v celkových anesteziích a analgosedacích, které jsou velmi nákladné a mají omezenou kapacitu, a proto děti čekají s obtížemi i rok, je špatně. 

PŘÍBĚH: Jsem závislá na dceři, nezvládnu být bez ní
PŘÍBĚH: Jsem závislá na dceři, nezvládnu být bez ní

Musím na chirurgický zákrok a já mám strach, že to ani jedna nezvládneme. Co když se jí něco stane a já si to pak budu vyčítat? Už teď pláču, když si představím, že jí budu muset dát do školky cizím lidem a 8 hodin nebudu vědět, co s ní je a jestli je v pořádku. Já to prostě nedokážu. Přemýšlím o psychologovi. Nemáte někdo radu?

Najdete na Lidovky.cz