„Setkáváme se spíše s tím, že sociální pracovníci, soudci i záchranáři vědí, jak mohou odebráním tak krátce po porodu poškodit vztah matky k dítěti a jaké to může mít psychické dopady na dítě,“ řekla Baudyšová.
Sama o žádném podobném případu neví, to ale neznamená, že se nestal. Neexistují totiž žádné statistiky o tom, kdy a za jakých podmínek a z jakých důvodů bylo matce dítě v porodnici odebráno. Pokud ho tedy sama nedala k adopci.
Absenci statistik mají na svědomí úředníci. Žádné z ministerstev – tedy práce a sociálních věcí, spravedlnosti ani zdravotnictví – totiž počty případů odebrání dítěte nesleduje. „To je veliká chyba. Všeobecně jsou ale statistiky velkou slabinou našich úřadů,“ myslí si Baudyšová. Podle jejích slov chybí například i údaje o počtu rodičů, kteří zavraždí své vlastní dítě. „Údaje jsou zapotřebí, protože slouží k analýzám a k určení pravidel, jak situaci zlepšit a jak tomu předcházet,“ dodala.
A upozorňuje i na to, že odebrání dítěte ze sociálních důvodů by mělo přijít až ve chvíli, kdy není jiné řešení. Přibývá totiž případů, kdy se rodina zadluží nebo přijde o práci, a přestože se o dítě dobře stará, nemá na vše potřebné peníze. V takové chvíli by měla přijít nějaká forma pomoci.
„Ta může být třeba v podobě odložení splatnosti dlužné splátky nebo pomoci při hledání bydlení či práce. Ne hned dítě odebrat a rodinu uvrhnout do ještě většího trápení,“ dodala.
