Když byl během procesu v Jeruzalémě dotázán, jestli v životě někoho zabil, odvětil: „Nikdy. Nedokážu dokonce ani zabít kuře. To dělala vždycky moje žena.“ Jeho nynější obžaloba má ale jiný názor. Podle ní se podílel na vraždách 27 900 Židů ve vyhlazovacím táboře Sobibor.
Demjanjuk se narodil v roce 1920 v malé ukrajinské vesnici jako Ivan Mykolajovyč Demjaňuk. Po vypuknutí druhé světové války se přidal k Rudé armádě. V roce 1942 byl zajat německými jednotkami. Právě v té době se podle vyšetřovatelů přihlásil do služeb nacistů. To však během soudu, který probíhal v 80. letech v Izraeli, popřel a tvrdil, že byl držen jako válečný zajatec v nacistickém vyhlazovacím táboře Chelmno až do roku 1944. Podle jeho verze byl poté přesunut do jiného tábora na území Rakouska, kde se přidal k protisovětské ruské jednotce, kterou financovali Němci. V roce 1952 emigroval do Spojených států a usadil se v Clevelandu, kde pracoval jako automechanik v továrně Ford. Jak svěřil německému listu Spiegel jeden ze sousedů: „Často chodil do kostela, se ženou Verou vychovával tři děti a ze všeho nejraději se věnoval svojí zahrádce.“ Trestu smrti unikl Až v 70. letech se objevilo podezření, že je Demjanjuk zvlášť brutální ukrajinský dozorce z koncentračního tábora v Treblince, známý pod přízviskem „Ivan Hrozný“. V roce 1981 mu bylo kvůli tomu sebráno americké občanství a o pět let později stanul před soudem v Jeruzalémě. Svědek, který při procesu vystupoval proti Demjanjukovi, vyprávěl o mučení, bití a zabíjení vězňů, které byly v Treblince na denním pořádku a kterých se Demjanjuk alias Ivan Hrozný s chutí účastnil. Demjanjuka právníci hájili s tím, že se stal obětí nedorozumění, a zpochybnili svědectví několika přeživších vězňů z Treblinky, kteří ho identifikovali.
Za dva roky byl Demjanjuk odsouzen k smrti. Trestu ale nakonec unikl. Nejvyšší izraelský soud ho v roce 1993 osvobodil, protože prý nebylo možné prokázat, že Demjanjuk a „Ivan Hrozný“ jsou jedna a táž osoba. Vrátil se tedy do USA, kde mu bylo vráceno občanství.
V roce 2002 ale Američané zjistili, že Demjanjuk lhal ve své žádosti o americké občanství, když zatajil svou nacistickou minulost. Americké ministerstvo spravedlnosti zjistilo podle dokumentů archivovaných na území bývalého Sovětského svazu, že Demjanjuk působil jako nacistický dozorce v několika vyhlazovacích táborech, konkrétně v Sobiboru, Majdanku a Flossenburgu. Z Ameriky byl po mnoha vytáčkách deportován až letos v dubnu, protože do té doby ho žádná země nechtěla přijmout.
Jeho žena Vera, která označila uplynulá léta jako období nelidského pronásledování, svěřila listu Bild, že si s manželem přejí „pouze zemřít v míru“.
Podle Efraima Zuroffa, šéfa jeruzalémského Střediska Simona Wiesenthala, které již mnoho let pátrá po válečných zločincích, má ale nynější proces obrovský význam. „Za prvé je to kvůli tomu, že figuruje na našem seznamu nejhledanějších nacistických zločinců, a také proto, že se konečně dozvíme jeho skutečnou úlohu v té vyhlazovací mašinerii,“ svěřil se britskému listu The Daily Telegraph.
