Pondělí 15. července 2024, svátek má Jindřich
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nížinu stojí za to připomenout

Česko

Letošní operní sezona je u nás ve znamení hojného znovuobjevování málo známých titulů. Po Janáčkově Šárce a Martinů Ariadně v Ostravě i Náměsíčné v Liberci brněnská opera otevřela sezonu v koprodukci s divadlem v Kaiserslauternu méně uváděným významným dílem německého verismu – Nížinou Eugena d’Alberta. Měla světovou premiéru v roce 1903 v Praze v tehdejším Novém německém divadle. Roli Marty pak zpívaly hvězdy jako Emma Destinnová, Maria Callasová nebo Monserrat Caballéová. Za připomínku stojí i filmová adaptace problematické Leni Riefenstahlové se záběry německého transportačního tábora.

D’Albertova opera na libreto podle hry Terrra baixa Angela Guimery vzniklo na počátku 20. století, kdy houstl stylový střet pozdního romantismu s impresionismem a expresionismem, Světoběžník a klavírní virtuos d’Albert nebyl stylotvorným průkopníkem, ale ve svých operách propojil již osvědčené operní postupy – wagnerovské drama s příznačnými motivy, veristická témata a vypjatou italskou melodiku i francouzský smysl pro zvukové barvy. Realisticky pojaté sociální drama z Pyrenejí počátku 20. století se soustřeďuje na trojúhelník vztahů mezi statkářem Sebastianem, děvečkou Martou, jeho milenkou, které přikáže oženit se s pastýřem Pedrem, aby si mohl vzít bohatou nevěstu a ji přitom neztratil. Nížina i dnes patří k operám, které se vyplatí občas připomenout – tentokrát má hlavní zásluhu na solidním výsledku dirigent Jan Zbavitel, který jako by se nově nadechl a zúročil své letité zkušenosti. V Brně také mají pro exponované role vynikající sólisty – Steffen Schantz pohotově zaskočil za onemocnělého Ivana Choupenitche a rozezpíval svůj pevný tenor v postavě idealizovaného pastýře Pedra. Susanne Schimmacková postihla rozpolcenost Marty, rozhodující se mezi poníženou závislostí a nejistotou svobody. A především uspěl Richard Haan, který vytvořil Sebastiana už před sedmi lety ve Státní opeře v Praze; i v Brně dodal svým temným barytonem postavě pyšně arogantního muže opět až ďábelskou úkladnost. Také tandem režiséra Heinze Lukase-Kindermanna a výtvarníka Daniela Dvořáka má s Nížinou zkušenost ze Státní opery. I v Brně se jim podařilo vyhmátnout drsnější veristickou linii dramatu oproti motivům ať již v hudbě nebo v libretu, které dnes víc připomínají atmosféru rakouských televizních seriálů než příběh přírodního muže Pedra, jenž uškrtí svého pána a odvede svou milou z „nížiny“ pokryteckých konvencí do svobodných výšin velehor. V šedém industriálním prostoru mlýna režisér se scénografem postihli atmosféru ponížení, výsměchu a napětí, plynoucího ze společenské nerovnosti. Ústřední motiv kontrastu svobody ve volné přírodě hor a svázanosti společenských konvencí života v „nížině“ zbavili inscenátoři plakátovité jednoduchosti.

***

Eugen d'Albert: Nížina

Dirigent: Jan Zbavitel Režie: Heinz Lukas-Kindermann ND Brno, premiéra 2. 10.

Autor:

Každý pátý člověk na planetě řeší neplodnost. V Čechách to může být i 15 %
Každý pátý člověk na planetě řeší neplodnost. V Čechách to může být i 15 %

O někoho se opřít a nebýt v tom sama… To byl hlavní impuls, proč Anna Sedláková a Karolína Krejčová založily projekt Indiánky. Obě dvě slyšely ve...