Lidé natáčejí hudbu z různých důvodů. Milé album, které vyšlo v úterý, vzniklo, aby se jedna zpěvačka nezbláznila. V roce 2002 věděl o křehké texaské dívce Norah Jonesové celý svět: pobrala všechny Grammy, co jen mohla. Američané dali najevo, že po jedenáctém září potřebují hudbu utěšitelku: konejšivou, harmonickou, tradiční. Potíž se směsí country, jazzu a folku na Come Away With Me nebyla v samotné hudbě: spočívala v tom, že model klidných songů se houbovitě šířil do všech stran. Posluchače to mohlo otravovat, ještě zaskočenější byla sama Norah, náhle jedna z nejžádanějších osob světa. Ironické kritiky o hudbě k večeři při svíčkách sugerovaly, že Jonesová je poník, co umí jediný trik.
Norah Jonesová, jejíž rozhled a energie pořádně přesahují styl, jímž se proslavila, začala lehounce bořit svůj obraz – a také bavit sama sebe. Lup – najednou hostovala s hiphopovými potrhlíky OutKast, lup – už zpívala jako host s Foo Fighters. Album Featuring Norah Jones její spolupráce shrnuje. Výsledek není tak strakatý, jak by se dalo čekat: duety s Rayem Charlesem nebo Williem Nelsonem se blíží Norah, jak ji známe z jejích vlastních alb. Ale pak je tu nový track se skotskou indie šlechtou Belle & Sebastian nebo svobodný rozlet ve zvuku Herbieho Hancocka a písni Joni Mitchellové. Tohle album ukazuje, jak se člověk může testovat a obohacovat v trochu jiných světech, než kde je sám většinou doma.
A přece tu chybí nejdivočejší kousek Norah Jonesové: Sucker, song pro „popový“ projekt dekadenta Mika Pattona Peeping Tom. Nikdy jindy se okatá tvářička tak peprně nezašklebila, nikdy jindy její rty nešveholily vulgarismy. Ale což, stačí pár kliknutí. Už jsem si ji do adresáře s albem v mých iTunes přidal.
O autorovi| PAVEL KLUSÁK, hudební publicista
