Kdo včera v televizi viděl svatou trojici Tůma–Topolánek–Kalousek, v jedné věci si musel udělat jasno.
Ani ti tři muži přesně nevědí, co všechno na nás finanční krize žene, ale dávají jasně najevo, že ta rizika nepodceňují.
A co na to občan? Občan si teď udělá jasno i v tom, co je vlastně normální. „Končí výjimečně dobré časy a nastává normální doba s normálními problémy,“ říká ministr financí a nám to začíná docházet. To, co politikové považují za výjimečně dobré roky, bylo pro nás přece docela normální. Skuhrali jsme na zdražování kdečeho, na třicetikorunový poplatek u lékaře, na pouhou myšlenku školného na univerzitách. Na co budeme skuhrat, zavane-li i sem skutečná krize? Až budeme proklínat vysokou nezaměstnanost, pády bank a našich úspor v nich, to přece nebude normální stav, ale průšvih.
Politik je člověk, který se nechal zvolit proto, aby řešil problémy a průšvihy. Přesvědčuje nás, že to, nač skuhráme, jsou projevy výjimečně dobrých časů. A nám teprve zpětně občas dochází, že může mít pravdu. Jenže nám to dojde až tehdy, když se sami ocitneme v docela normálním průšvihu.
Více čtěte na straně 13
