PRAHA Státy, které těží ropu, rozšiřují kvůli její rychle rostoucí ceně oblasti těžby. Norsko otevírá firmám nové možnosti průzkumu nalezišť v Barentsově moři. Důvodem je i to, že jeho zásoby ropy v Severním moři docházejí
Cena severomořské ropy Brent se v současnosti pohybuje nad hranicí 122 dolarů za barel a není vyloučené, že poroste ještě výš. Již teď je její cena na dvouletém maximu. To samozřejmě motivuje i těžaře v Norsku, aby více tlačili na vládu ke zpřístupnění některých oblastí, kde se přitom dříve nevyplatilo těžit anebo to kvůli ochraně životního prostředí nebylo možné. Norská vláda tomuto tlaku začíná pomalu ustupovat a těžaři již při svých průzkumech slaví první úspěchy.
Minulý týden společnost Statoil ASA uskutečnila v Barentsově moři jeden z nejdůležitějších nálezů za poslední desetiletí. Rezervy ropného pole Skrugard podle společnosti obsahují zásoby o objemu 250 až 500 milionů barelů ropy. Těžba však nezačne dříve jak za pět či deset let.
Před deseti lety barel za 20 dolarů, dnes o stovku víc „Začínali jsme být trochu pesimističtí ohledně těžby,“ uvedl Trond Omdal, analytik společnosti Arctic Securities ASA, pro agenturu Bloomberg a dodal: „Byla to docela dlouhá doba, co se nám povedlo uskutečnit takto velký objev. Nálezy, které jsme uskutečnili před více jak deseti lety, mohly být větší než tento, ale zároveň se cena barelu ropy tehdy pohybovala okolo 20 dolarů za barel.“ Podle současných odhadů je v Barentsově moři ještě 5,9 miliardy barelů neobjevené ropy a zemního plynu. Jen pro srovnání, podle odhadů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) má například Libye zásoby o objemu 41,5 miliardy barelů. Barentsovo moře bylo donedávna rovněž zdrojem sporů mezi Ruskem a severskou zemí. Loni však došlo k dohodě, která ukončila téměř čtyřicetiletý spor o to, komu oblast náleží. Sporné území si tak obě země rozdělily k oboustranné spokojenosti.
„Po objevu společnosti Statoil hodláme znovu projít mapy a podíváme se, jestli jsme něco nepřehlédli,“ řekl Bente Nylend, šéf vládní agentury pro regulaci těžby ropy.
Celkově se energetika podílí na norské ekonomice přibližně 25 procenty. Není proto divu, že těžební společnosti tlačí na vládu, aby získaly přístup i do arktické oblasti. V současnosti se však Norsko spíše spoléhá na produkci zemního plynu, jehož bylo v roce 2009 druhým největším světovým vývozcem. Produkce ropy totiž zažila od roku 2000 přibližně 50procentní propad. I přesto však Norsko v současnosti patří do první desítky největších světových exportérů ropy. Těžaři rovněž tlačí na vládu, aby mohli provádět výzkumy pro těžbu ropy i v takových oblastech, jako jsou Lofotské ostrovy, kde jsou podle odhadů zásoby okolo 1,3 miliardy barelů ropy.
Tresky nad ropu Zpřístupnění této oblasti se však vláda zatím brání. Důvodem je především možný dopad na životní prostředí. I rybáři protestují proti tomu, aby tato oblast byla zpřístupněna ropným společnostem. Argumentují tím, že oblast je důležitá především proto, že se tam třou tresky.
