PRAHA V přeplněné aule Vysoké školy ekonomické je nabito k prasknutí. Ti, kterým se nepodařilo včas obsadit židli, postávají v uličkách, někteří studenti posedávají ve výklencích oken. Přesně ve 12.45 vchází do sálu napjatě očekávaný přednášející.
V bezvadně padnoucím obleku s fialovými kostkami, kapesníčkem i kravatou přichází opálený a odpočatě vypadající expremiér Mirek Topolánek. Když sestoupá na „jeviště amfiteátru“, mohou posluchači jako první slyšet jeho typické halasné „Hahaha“. Už to budí v aule veselí. „Takhle na přednáškách normálně nabito nebývá,“ glosuje zaplněnou aulu jeden ze studentů. První ze dvanácti přednášek Ekonomie veřejného sektoru a Topolánkova akademická kariéra může začít.
Topolánek nemusí studentům čelit sám. Po levé straně mu sekunduje bývalý děkan a člen NERV Jiří Schwarz. Ti dva chvilkami připomínají televizní estrádní baviče, jak se mezi sebou snaží vtipkovat a důsledně se titulují „Mirku, Jiří“.
Někteří ze studentů míní, že Schwarz má Topolánka zachraňovat, kdyby premiéru nezvládal. Ukazuje se ale, že zbytečně. „Někde jsem četl, že přednášet ve dvojici je ohromný hit. Dvojice se může doplňovat,“ líčí později Schwarz. Topolánek může začít s výkladem o centrálně plánované ekonomice. Později dojde i na Johna Maynarda Keynese.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
Bývalý premiér Mirek Topolánek se zdá být opravdu ve formě. Pokud se slova zrovna ujme bývalý děkan Jiří Schwarz, expremiér postává s rukama svěšenýma do klína, naslouchá, usmívá se, občas nasadí typický zádumčivý výraz. Z role nevypadává, ani když uprostřed Schwarzovy řeči přímo do mikrofonu zakašle, což se rozlehne celým sálem. „Tady někdo kašle do mikrofonu,“ říká za smíchu studentů nic netušící druhý přednášející. „Tos byl ty?“ otáčí se na Topolánka. „Omlouvám se. I am sorry,“ říká expremiér přesně tak, jak je to napsané.
„Dlouho jsem přemýšlel, proč mám o tom historickém úvodu mluvit právě já. Je to proto, že jsem nejstarší. Ještě o čtyři roky starší než ty, Jiří,“ ujímá se poté slova a už se pouští do vysvětlování centrálního plánování. „Já jsem to pochopil po vojně, někdy v roce 1981, když jsem nastoupil jako konstruktér,“ vykládá Topolánek s tím, že od tehdejšího šéfa dostal za úkol vymyslet jakýsi projekt. „Za měsíc jsem přinesl výkresy a on: Tož, synku, na to jsi měl tři měsíce,“ povídá studentům a tehdejšího nadřízeného přehrává moravským přízvukem.
„Ten systém byl špatný, centrální plánování deformovalo ekonomiku, což vedlo k její uzavřenosti, technologické ustrnulosti, a vedl k poškozování životního prostředí. Také tyto věci vedly k porážce systému tržní ekonomikou, o které vám řekne Jiří Schwarz,“ uzavírá svůj první blok Topolánek.
Přesto se u centrálního plánování ještě zastavují. „Já řekl odložená spotřeba, a řekl jsem to špatně,“ vměšuje se najednou expremiér do výkladu. „To jsi řekl dobře,“ odmítá jeho sebehanu Schwarz. „Z pohledu spotřebitele to byla odložená spotřeba, z pohledu státu odložená poptávka,“ přijímá pomoc Topolánek. Poté už přichází na řadu John Maynard Keynes. „Nositelem keynesiánství byl kromě jiných jeho zakladatel Keynes,“ líčí k pobavení mnohých až cimrmanovským způsobem Topolánek a připomíná tak jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20. století a jeho teorie o nutnosti zasahování státu do ekonomiky.
Do popředí pozornosti se pak ale dostávají křivky týkající se příjmů a výdajů státu v procentech HDP. „Ta horní křivka ukazuje, jak velký boss je premiér,“ říká ve zjevné narážce na Topolánka Schwarz. Expremiér kroutí hlavou a směje se, „premiér je bos“. Poté už vykládá „s nadsázkou vtip, byť to není humorné“, že „největším omylem v dějinách lidstva je všeobecné hlasovací právo“, a hovoří o tom, že 65 procent lidí je závislých na státu a těm je rozdíl mezi oběma křivkami příjmů a výdajů lhostejný.
Přednáška už je přece jen více odborná, rozebírají se daně a sociální příspěvky (A ty bys, Mirku, mohl říct, jak se vám to povedlo snížit. – Jiří, ty jsi byl členem národohospodářské rady NERV), problematika státního dluhu a přednáška se chýlí ke konci.
Z lavic se ozývá potlesk. Topolánek před aulou se sevřenými rty zakroutí hlavou, když ho LN požádají o krátký rozhovor, ale kolemjdoucímu studentovi chválícímu slovy „díky moc, bylo to výborné“ odpoví: „Jo? Děkuji, děkuji“. Poté budovu opouští.
Přednášku si vesměs pochvalují i ostatní oslovení studenti. Byť s drobnou výhradou. „Byla to taková show, estráda. Byl jsem tu rád, ale nedozvěděl jsem se nic nového, slyšel jsem to na jiných kurzech stokrát. Topolánek ale ukázal zajímavé příklady z praxe a doufám, že v budoucnu odhalí ještě více ze zákulisí vlády,“ hodnotil například student Petr Rychetský. Ostatní hovořili vesměs stejně.
„Byla to první přednáška, od něčeho jsme se museli odrazit. V těch dalších chceme výklad více prokládat konkrétními zkušenostmi Mirka Topolánka z období, kdy byl premiérem,“ reagoval Schwarz. A kolik expremiérovi VŠE za přednášky platí? „Má standardní smlouvu s VŠE, hlídali jsme, aby cena byla jako u ostatních přednášejících, dokonce ještě nižší. Abychom nezavdali příčinu k nějakým spekulacím,“ líčí bývalý děkan.
***
Vykládá „s nadsázkou vtip, byť to není humorné“, že „největším omylem v dějinách lidstva je všeobecné hlasovací právo“.
„Má standardní smlouvu s VŠE. Hlídali jsme, aby cena byla jako u ostatních přednášejících, dokonce ještě nižší.“
