Václav Havel odlišuje „starou“ ODS od „nové“, Václav Klaus s ním souhlasí, ovšem s důležitým dodatkem, že nová ODS se nebezpečně podobá starému Občanskému hnutí. Až dosud OH mezi občanskými demokraty fungovalo jako šifra pro rozbředlou politiku, která ztratí nejdřív směr a vzápětí i voliče. Má rovnice prezidenta Klause alespoň nějaké oprávnění, nebo je to jen výron ublíženectví stárnoucího politika?
Už se na to asi zapomnělo (jestli se to tedy vůbec někdy vědělo), ale Mirek Topolánek byl po rozdělení Občanského fóra v Ostravě opravdu nějakou dobu členem Občanského hnutí. Topolánkova pozdější kariéra v ODS je důkazem jeho zdravého pragmatismu.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Evidentně mu ladilo základní směřování strany (tehdy ještě úspěšně podnikal) a s Klausovou ideologickou nadstavbou se moc nezdržoval. Bez zbytečných emocí potom před šesti lety stranu od Klause převzal.
Co se stalo, že příměří zakladatele Klause s nesentimentálním dědicem Topolánkem skončilo? Především tu je Topolánkův podpis Lisabonské smlouvy v roce 2007. Premiér ho chápal asi stejně účelově jako kdysi podpis přihlášky do ODS – když to musí být, tak ať to je. Vzájemná nechuť mezi Topolánkem a Klausem přešla do otevřené fáze loni na podzim, a jelikož si začal prezident, byl Topolánkův protiútok v té chvíli plně oprávněný.
Premiér ale spáchal jednu zásadní chybu: ve své válce proti Hradu vzal jednou ranou osobu svého protivníka i s jeho sebranými názory. Topolánkovou slabinou je, že k některým částem Klausova světonázoru se v jeho světonázoru evidentně nevyskytoval žádný protějšek, takže si ho pořídil prostou negací Klause. Nejvíc to přirozeně bylo vidět tam, kde se prezident vyprofiloval nejvíc: na evropské integraci.
O evropské smlouvě Topolánek kdysi slavně pravil, že je to shit. Teď tuto smlouvu v jiném papíru silou tlačí parlamentem. Do očí bijící rozpor slov a činů se nikdy vážně nenamáhal vysvětlit, jen si ledabyle vymyslel jedno neexistující dilema Lisabon, nebo Moskva – a to je málo. Samozřejmě že pokud nevstoupí v platnost Lisabon, platí stávající smlouva z Nice.
Rozdíl mezi Nice a Lisabonem dělá zhruba dvacet procent národní legislativy: podle odhadu Lukáše Macka z Dijonu, který v českých médiích vystupuje jako expert na EU, se až dosud v Evropské unii přijímalo a přijímá 70 procent našich nových zákonů, po Lisabonu to bude 90 procent. To otevírá velmi vážné otázky o povaze celého dnešního režimu: snesou ještě stávající členské země unie označení národní stát, nebo nás čeká politika unesená do takové dálky, že už se lidem kvůli tomu ani nevyplatí chodit volit? Že si Klaus takové otázky klade bezmála sám a že kvůli svojí osamocenosti vypadá jako exot, není jeho chyba, ale naše.
Nová ODS se žádnými hlubšími otázkami nezdržuje, ani na ně uprostřed vládnutí a pod opozičním ostřelováním neměla čas. O kvalitě strategického uvažování v dnešní ODS jsme dostali nejstrašnější zprávy z nitra jejího senátorského klubu: prý i leckteří dosavadní kritici Lisabonu pod dojmem údajného Klausova podílu na pádu vlády budou teď prezidentovi natruc hlasovat pro smlouvu. Pro smlouvu, která má platit ještě dlouho poté, co už tu nebudou ani oni, ani Klaus, možná ani Senát. A právě oddávání se okamžiku a rezignace na delší časový horizont, to jsou premiérovy hlavní vklady do výbavy strany.
Nic není zadarmo Topolánek, o němž se ještě před rokem interně pochybovalo, jestli ho vůbec zajímá budoucnost ODS za horizontem příštích voleb, podzimní kandidátku nakonec přece jen povede. V pátek prozradil, že chce kampaň postavit negativně, na obavách z opozice, kterých dvojice Paroubek/Rath diskrétně opřená o KSČM dokáže vyvolat opravdu hodně. K tomu premiér potřebuje obrousit profil strany a zarovnat klausovské hrany, aby se mu na nich měkká pravice nezadrhla.
Zatím se to nezdá pravděpodobné, možná ale Topolánkovi jeho velká hra s předefinováním ODS a „havlovskou“ pravicí v předpolí vyjde. Možná se mu na podzim podaří porazit Paroubka a definitivně ho vyprovodit z vysoké politiky. Scénář vypadá hezky, skrývá ale určitá rizika, v neposlední řadě intelektuální vyprázdnění ODS. Kritika Bruselu a různých módních směrů, jakým je třeba teorie globálního oteplování, bude spolu s Klausem vykázána na okraj do bezprostředního sousedství skutečných extremistů (viz bývalý kandidát Národní strany v předsednictvu Machových Svobodných) a začne nuda v Čechách. Daniel Kaiser, komentátor LN Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| DANIEL KAISER komentátor LN
