Muž, který byl letos na konci března ve Francii odsouzen k třetímu doživotí, hledal v Praze především bezpečný úkryt před západními tajnými službami a místo, kde by mohl plánovat své akce.
Carlos se snažil v české metropoli navázat spolupráci s tehdejší Státní bezpečností, ta se s ním však odmítala kompromitovat. Tajná policie monitorovala Carlosovy pobyty a snažila se ho zbavit. Jít do přímého střetu s teroristou, který měl na svědomí desítky mrtvých, se však i všemocná Státní bezpečnost bála.
Více v LNCelý podrobný text historičky Daniely Richterové o nových objevech v souvislosti s Carlosovou činností v Československu najdete v sobotní příloze LN Orientace. |
„StB věděla, že Šakal cestuje vždy ozbrojený,“ píše Richterová. „Měla obavy, že by jeho skupina mohla na náznaky nepřízně reagovat agresivně a zaútočit na cíle v Československu nebo na československé zastupitelské úřady v zahraničí,“ uvádí historička.
Agresivitu potvrdil Carlosův syrský pobočník Kamál al-Ísáwí (dodnes na útěku před spravedlností). V roce 1985 StB řekl, že kdyby s ním takto jednali kapitalističtí policisté, tak by je postřílel.
Československým úřadům se nepodařilo zabránit Šakalovi ve vstupu na území státu, protože terorista střídal syrské a jihojemenské diplomatické pasy s falešnou identitou.
Pomohla až smyšlená výhružka, že po Šakalovi v Praze jde francouzská tajná služba. Ta pak skutečně Carlose dopadla v roce 1994 v Súdánu, podle Daniely Richterové za přispění českých zpravodajců.