NEW YORK/PRAHA Psal se 16. srpen roku 1972 a bylo dva měsíce od záhadného vloupání do kanceláří Demokratické strany. Reportér Robert Smith měl správný pocit, že narazil na něco velkého. Z oběda se šéfem Federálního úřadu vyšetřování (FBI) Patrickem Grayem spěchal rovnou do novin, kde pracoval. Šéfredaktor The New York Times Robert Phelps se horlivým reportérem nechal „nahnat“ do své kanceláře, vyslechl jej a vše si i nahrál. Pak se ale nedělo nic.
Tedy přesněji řečeno, ne v deníku The New York Times. O několik měsíců začala v konkurenčním listu The Washington Post vycházet série odhalení, která vešla ve známost jako aféra Watergate a v konečném důsledku vedla k potupné rezignaci prezidenta Richarda Nixona. Až nyní, po téměř 37 letech, vyšlo na povrch, že The New York Times nejspíš propásly příležitost odhalit tuto kauzu jako první. Mlčení jako souhlas O nedoceněném zjištění promluvil sám Smith poté, co zjistil, že tehdejší šéfredaktor Phelps se o celé události zmiňuje ve své nedávno vydané knize God and the Editor: My Search for Meaning at The New York Times, což se dá volně přeložit jako Bůh a šéfredaktor: Jak jsem v The New York Times hledal smysl. Smith se sešel s tehdejším šéfem FBI Grayem v jedné z washingtonských restaurací. Gray mu vyprávěl o osobách z Nixonova okolí, které měly prsty jak ve vloupání do kancelářského komplexu Watergate, tak v dalších nečistých aktivitách namířených proti demokratům. Padala jména bývalého ministra spravedlnosti Johna Mitchella či Nixonova volebního stratéga Donalda Segrettiho.
Ale Smithovi to nestačilo. „Řekl jsem: 'Míří to výš?' Podíval se na mě a já jsem nevěřícně pokračoval: 'Takže prezident?',“ popsal někdejší reportér průběh schůzky zpravodajskému portálu britské BBC. A dodal: „A on se mi jen zadíval do očí, já se podíval do očí jemu, což v mém žurnalistickém světa znamenalo souhlas.“ Když pak tato zjištění převypravoval svému šéfredaktorovi, byl prý extrémně rozrušený. „Nechtěl jsem si ani sednout, chodil jsem jen sem a tam,“ citoval jej deník The New York Times.
Odchod a dovolená Smith, který nyní pracuje jako právník, zároveň nabídl i možné vysvětlení celé nedbalosti. On sám totiž v novinách zrovna končil a šel studovat práva na univerzitu v Yale. A tehdejší šéfredaktor zase za týden odjížděl na měsíční dovolenou na Aljašku. Političtí reportéři byli navíc v inkriminované době zaměstnání jinou událostí - předvolebním sjezdem republikánů.
Tehdejší šéfredaktor dnes už nedokáže říct, proč jeho noviny na výbušných zjištěních dál nepracovaly. „Je mi to záhadou,“ prohlašuje nyní 89letý Grey a přiznává, že to byla nejspíš jeho vina. Odhalení aféry Watergate tak zůstane dál spojeno s deníkem The Washington Post a jeho reportéry Bobem Woodwardem a Carlem Bernsteinem. „Určitě si to zaslouží,“ uznává jejich zásluhy Smith.
***
FBI a Hluboké hrdlo Informace o pozadí aféry Watergate se dostaly do novin díky informátorovi přezdívanému „Deep Throat (Hluboké hrdlo)“. Teprve v roce 2005 prozradil bývalý zástupce šéfa FBI Mark Felt, že tím informátorem byl on. Z nových zjištění tak vyplývá, že média se snažil přivést na stopu i jeho tehdejší nadřízený - šéf FBI Patrick Gray. Oba jsou již po smrti.
