Zvolení nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů ukázalo, jak moc v nás komunistická minulost stále přežívá. Neukázal to však Jiří Pernes a jeho životní příběh, ale současní novináři. Jakmile byl Pernes zvolen, vrhli se na něj a na jeho život a zjistili, že se během komunismu i po něm strašně „provinil“!
Jiřího Pernese osobně neznám a na jeho zvolení nemám osobní zájem. Dokonce si myslím, že mezi českými historiky by byli vhodnější adepti na tuto funkci; ti se ale bohužel nepřihlásili. Na rozruchu kolem Jiřího Pernese mě tak nezajímá tolik on sám jako to, jak vypadá práce novinářů.
Život Jiřího Pernese je jistě dobré zkoumat; je to však příběh, který nijak nevybočuje z řady jemu podobných - příběhů lidí, kteří se na režimu přímo nepodíleli, ale zároveň nebyli v disentu. Každopádně Pernes neprovedl nic, co by v právní rovině zpochybnilo jeho zvolení. Co tedy vadí?
V první řadě to, že navštěvoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu, aby mohl dál působit ve funkci ředitele muzea ve Slavkově. Podle novinářů je to hrozná úlitba režimu. Ve většině případů byl VUML jen nudná povinnost, kterou si musel člověk odsedět, aby mohl dělat dál to, v čem viděl smysl. V principu to bylo úplně stejné jako chodit do prvomájových průvodů nebo vstoupit do SSM, což dělala většina společnosti. Pro rozhodování o tom, zda má, či nemá být ředitelem ÚSTR, je příhoda s VUML podružná.
Druhá „kauza“ se týkala toho, že Pernes napsal knížku o dějinách Slavkova; straník, který knihu schvaloval, do ní připsal (a Pernesovi vnutil) pár vět o „vítězném únoru“. Novináři z toho usoudili, že Pernes schvaluje únorový převrat! Co na to říct? Snad jen, že je dobře, že Pernes knížku napsal, a že je špatně, že jakýsi straník mu ji mohl posuzovat a kazit.
Třetí „kauzu“ rozvířili novináři kolem toho, že Pernes byl StB označen jako kandidát tajné spolupráce. To samo o sobě nic neznamená. Kandidáti spolupráce o svém kandidátství většinou nevěděli a Jiří Pernes říká, že to byl i jeho případ. Mám přitom důvod věřit spíše jemu než pracovníkům StB.
Čtvrtá „kauza“: LN se pozastavovaly nad tím, že Pernes působil v odborné komisi ČSSD. A usoudily, že může být stranicky ovlivnitelný. Tahle domnělá kauza mi přijde nejhorší. Sám přemýšlím o tom, že se časem zapojím do komunální politiky a možná vstoupím i do nějaké strany. Mám ale proto pověsit historické řemeslo na hřebík? Subjektivní názory, a to i politické, má každý humanitní vědec a musí je při své práci reflektovat a žádným tlakům, ekonomickým ani stranickým, nepodléhat. Mají novináři nějaký důkaz, že to Pernes nedělá?
ÚSTR každopádně potřebuje dobrého ředitele. Pokud se novinářům Pernesovo zvolení nelíbí, měli by rozhodnutí Rady ústavu věcně kritizovat. Zdá se ale, že tohle do pojetí novinářské, respektive kádrové práce nepatří.
Rubrika Chlíveček tento týden mimořádně nevychází
O autorovi| JAKUB JAREŠ, historik Autor je doktorand Ústavu českých dějin FF UK
