Heslo „na minulosti nezáleží“ se teď ale velmi hodí samotnému Riedlbauchovi. Ukazuje se totiž, že další z ministrů nové vlády Jana Fischera má předlistopadovou komunistickou minulost.
Mnozí hudebníci totiž na Riedelbaucha vzpomínají jako na velice aktivního kádra předlistopadové KSČ. Riedlbauch v letech 1984-1989 řídil jako umělecký šéf operu Národního divadla. A hudebníci na něj vzpomínají jako na člověka, který například sám aktivně bránil vystupování studentům na scénách.
Například hudebník Jindřich Ptáček, dnešní tajemník unie orchestrálních hudebníků, vzpomíná na dvacet let staré události listopadu 1989.
Tehdy, v sobotu 18.11. do divadla dorazili studenti s peticí. „Před představením přišel do zákulisí jeden z představitelů pražských studentů, žádal o možnost přečíst před obecenstvem prohlášení o událostech ze 17. 11. na Národní třídě a o úmrtí studenta Šmída. Zároveň požadoval, aby se soubor divadla připojil k již vyhlášené stávce většiny pražských divadel,“ vzpomíná Ptáček.
Pokračování na straně 2.
Dokončení ze strany 1
Podle něj se názory v souboru tehdy se dost lišily. Nakonec ale zvolili kompromis.
„Se zpožděním se opona otevřela, na jevišti stál celý ansámbl. Vorchestřišti byl nastoupen orchestr. Po prohlášení studentů oslovil představitel hlavní role diváky s tím, že oni mají rozhodnout, jestli se má za těchto okolností vůbec hrát,“ dodává Ptáčník.
Podle něj v ten okamžik do celé situace zasáhl právě Riedlbauch, který se snažil hudebníky přesvědčit, aby neprotestovali. Když neuspěl s přesvědčováním, použil údajně vyhrožování.
„Na chodbě před šatnami už pobíhal tehdejší šéf opery Národního divadla v Praze Riedlbauch, nabádal nás k rozumu, a když to k ničemu nevedlo, prohlašoval, ,můžete si za to sami, už jsou na cestě, odvezou vás odsud v klepetech‘,“ vzpomíná hudebník.
Nakonec ale byly výhrůžky zbytečné. Nikdo nikoho totiž v „klepetech“ neodváděl.
„Pokud si dobře vzpomínám, nehrálo se asi čtrnáct dní a během nich Národní divadlo mělo nového ředitele a nového šéfa opery,“ dodává pamětník.
Stanovisko nastupujícího ministra se včera nepodařilo zjistit, nezvedal svůj mobilní telefon.
Ani premiér Jan Fischer nechtěl „svého“ ministra příliš komentovat. Prý to je věc sociálních demokratů, kteří jej nominovali. „Slyším to od vás poprvé, takže se k tomu nechci příliš vyjadřovat, prohlásil včera Fischer. „To je dotaz na ty, kteří pana Riedlbaucha do té vlády nominovali. Ale jak říkám: slyším to poprvé. V životopise to není,“ dodal.
Sám Fischer byl devět let členem komunistické strany. „Nikdy jsem se tím netajil, nepochybně ti, co mě navrhli, o tom věděli. Je to věc, se kterou se musí každý vyrovnat sám,“ komentoval Fischer své členství ve straně. Dalšími předrevolučními straníky v kabinetu budou i ministr zahraničí a pro evropské záležitosti Jan Kohout a Štefan Füle. Ti dokonce své profesní základy získávali za totality i v elitním Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO).
