Nový svědek hájí Kunderu

Dlask prý měl pocit, že musí informovat i příslušnou organizaci KSČ, a protože Pešat byl členem stranického fakultního výboru, řekl to právě jemu.

Historik tvrdí, že udával Dlask - poslechněte si

Ústav pro studium totalitních režimů v pondělí zveřejnil informace o tom, že Dvořáčka udal Kundera. Dvořáček podle ústavu uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa. Do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. V Praze ale náhodou potkal svou známou Ivu Militkou, k níž na kolej si uložil kufr. Militká ovšem o návštěvě Dvořáčka řekla svému tehdejšímu příteli Dlaskovi (současný manžel Militké- pozn. redakce), ten informaci sdělil Kunderovi. Když si pro něj později přišel, čekala na něj policie a zatkla ho. Na to, že Dvořáček se na koleje vrátí, bezpečnost podle ústavu upozornil Kundera.

Dvořáček jen se štěstím unikl trestu smrti, ovšem následujících čtrnáct let strávil v komunistických kriminálech.

Milan Kundera tvrdí, že neudával - poslechněte si

"Začátkem devadesátých let jsem se znovu zeptala (Dlaska), že bych stejně ráda věděla, jak to tehdy bylo. On mi zase neřekl nic – jen, že to tehdy řekl Kunderovi,“ říká Militká v rozhovoru pro server Aktualne.cz. Verze historika Pešaty podle ní ale nevylučuje, že Dvořáčka neudal Kundera.

Kundera: Neměl jsem šanci vyjádřit se ke kauze předem Spisovatel Milan Kundera tvrdí, že ke kauze svého údajného udání západního agenta Miroslava Dvořáčka nedostal možnost se před jejím zveřejněním vyjádřit. "Nedostal jsem nic ani od Respektu, ani od toho ústavu. Padlo to na mne z nebe," odpověděl na dotaz ČTK, zda od badatele Adama Hradilka, který kauzu v týdeníku Respekt zveřejnil, dostal fax už měsíc před zveřejněním kauzy a proč tyto informace nepopřel už dříve. Petr Třešňák z týdeníku Respekt ovšem LN potvrdil, že lze odeslání faxu na číslo, které podle jeho a Hradilkova zjištění Kundera používá, dokázat.

Mluvčí Ústavu pro studium dějin totalitních režimů Jiří Reichl zopakoval, že si instituce za zjištěním svých pracovníků stojí. "Tezi toho dokumentu potvrzuje paní Militká, která říká, že jí pan Dlask řekl, že o návštěvě pana Dvořáčka řekl panu Kunderovi. To je všechno," uvedl mluvčí. Případ podle něj historici ÚSTR ozřejmili dostatečně a nechystají se ho prý hlouběji zkoumat.

Nová zjištění nechtěl Reichl příliš komentovat. "Nemůžu reagovat na něco, co jsem nikdy neslyšel," řekl. "Vycházeli jsme z toho, že je to potvrzené několika výpověďmi, třeba paní Militké, ten dokument o tom hovoří jednoznačně. My nezpochybňujeme historické prameny, je to tam napsáno, a co vedlo policistu k tomu, že tam napsal jméno Milan Kundera, se můžeme jen dohadovat," dodal.

Udával Kundera? Ptejte se historika Ripky

Pešat byl na jaře 1950 ve třetím ročníku Filozofické fakulty UK v Praze a členem fakultního výboru KSČ. "Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně - a budoucí žena - Iva (Militká) se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti," řekl Pešat. Jméno Milana Kundery tehdy podle něj vůbec nepadlo.

Pešat Kunderu tehdy znal, ale nebyli blízkými přáteli, každý studoval na jiné škole. V případu, jak jej zná z médií, je podle Pešata mnoho nejasností, například bylo prý v 50. letech velmi těžké, aby na vysokoškolské koleji přespával někdo nepřihlášený; nikdo cizí by si podle Pešata také nedal na kolej, kde nebydlí, svůj kufr, aniž by se mohl obávat o jeho obsah.

Historik předpokládal, že Dlask chtěl svou přítelkyni ochránit před postihem, "ke kterému by mohlo dojít, kdyby se její styk s emigrantem nebo dokonce agentem-provokatérem z řad StB prozradil". Na Dlaskovo sdělení Pešat tehdy podle svých dnešních slov nijak nereagoval a s nikým o tom nemluvil. S Dlaskem se už po studiích nesetkal a "pustil to z hlavy".

Celá příhoda z jara 1950 se mu prý vybavila až nyní, kdy se dozvěděl z médií o aféře kolem Milana Kundery. Pešat je dnes velmi nemocný a ozřejmit události, o nichž se spekuluje, považuje za svoji povinnost, řekl.

Prohlášení literárního historika Zdeňka Pešata ke Kunderově kauze: Když jsem si v úterních Lidových novinách přečetl o rozvíjení údajné aféry kolem Milana Kundery, a uviděl jsem jméno Miroslav Dlask a fotografii Ivy Militké, vybavila se mi přesně příhoda z jara 1950. Tehdy jsem byl ve třetím ročníku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a členem fakultního výboru KSČ. Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že jeho přítelkyně (a budoucí žena) Iva se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti. Měl pocit, že o tom musí informovat i svou mateřskou stranickou organizaci. A protože jsme spolu studovali estetiku a ze členů fakultního výboru KSČ znal nejvíce mě, řekl to mně. Předpokládal jsem, že Dlask chtěl svou přítelkyni ochránit před postihem, ke kterému by mohlo dojít, kdyby se její styk s emigrantem nebo dokonce agentem-provokatérem z řad StB prozradil. Na jeho sdělení jsem nijak nereagoval a s nikým jsem o tom nemluvil. S  Dlaskem jsem se už po studiích nesetkal a pustil jsem to z hlavy. Jsem vážně a nevyléčitelně nemocný člověk, v podstatě ležící pacient odkázaný na kyslíkový přístroj. Vzhledem k tomu nejsem schopen se nikam dostavit a jakýkoli rozhovor musím odmítnout. Včera, po přečtení novin, jsem o příhodě s Dlaskem řekl své ženě. Domluvili jsme se, že sepíšu všecko, co k této věci vím, a to jsem tímto učinil. V Praze 15. října 2008 PhDr.Zdeněk Pešat, DrSc. literární historik