PRAHA Udal agenta chodce Miroslava Dvořáčka skutečně světoznámý spisovatel Milan Kundera?
Byl to někdo jiný, nebo se udání na Dvořáčka sešlo víc? Po včerejšku je případ ještě zamotanější.
Po osmapadesáti letech totiž ze svého mlčení vystoupil literární historik Zdeněk Pešat. ČTK řekl, že na bezpečnost šel Miroslav Dlask, přítel a pozdější manžel Dvořáčkovy známé Ivy Militké. „Miroslav Dlask se na mě obrátil se sdělením, že... Iva (Militká) se potkala s bývalým kamarádem, o kterém věděla, že uprchl na Západ a že se zřejmě ilegálně vrátil. Dlask mi řekl, že to oznámil bezpečnosti,“ píše Pešat. Reaguje tak na dokument, který zveřejnil historik Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). „Když jsem si v úterních Lidových novinách přečetl o rozvíjení údajné aféry kolem Milana Kundery... vybavila se mi přesně příhoda z jara 1950,“ píše Pešat.
Podle Hradilkem zveřejněné archiválie, která je ve skutečnosti záznamem obvodního oddělení bezpečnosti v Praze 6 ze 14. března 1950, šel na policii Kundera. Odborníci přitom věří, že je autentický. Historici z ÚSTR proto odmítají, že by svědectví zpochybňovalo jimi nalezený dokument. „Ne, v žádném případě,“ řekl LN historik Vojtěch Ripka. Jak tedy Pešatova slova i nalezený dokument, pokud lze tedy jejich autenticitě věřit, interpretovat?
Nabízejí se dvě varianty. Tou první je, že Dlask udal Dvořáčka Kunderovým jménem. Pak ale není jasné, proč by se Pešatovi svěřoval, a navíc historici pochybují, že by něco takového šlo v „policejních“ 50. letech provést. Tou druhou je možnost, že udání bylo více – tedy že na bezpečnost šel Dlask, Kundera či někdo další.
Jasné je, že o příjezdu Dvořáčka vědělo více lidí – každopádně Pešat. „Měl (Dlask) pocit, že o tom musí informovat i svou mateřskou stranickou organizaci. A protože jsme spolu studovali estetiku... řekl to mně. Předpokládal jsem, že Dlask chtěl svou přítelkyni ochránit před postihem, ke kterému by mohlo dojít, kdyby se její styk s emigrantem, nebo dokonce agentem provokatérem z řad StB prozradil,“ vysvětluje Pešat, jak se o Dvořáčkovi dozvěděl.
Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
Pešat dále uvádí, že na Dlaskovo „sdělení nijak nereagoval“ a o nikom dalším s ním nemluvil. „S Dlaskem jsem se už po studiích nesetkal a pustil jsem to z hlavy,“ pokračuje Pešat.
Miroslav Dvořáček emigroval před komunistickým režimem na Západ v roce 1949. O rok později se ale do Československa vrátil jako agent chodec, aby aktivně bojoval proti komunistické diktatuře.
Hranice překročil 13. března a o den později náhodou u pražského Mánesova mostu potkal svoji dávnou kamarádku Militkou. Dali se spolu do řeči a Dvořáček si pak u ní na vysokoškolské koleji Kolonka nechal kufr.
Militká ovšem o návštěvě Dvořáčka řekla svému příteli (a pozdějšímu muži) Dlaskovi a ten informaci pustil dál – k Pešatovi a také ke Kunderovi. To potvrzuje Militká, které o tom, že informoval Kunderu, pověděl její manžel Dlask před zhruba patnácti lety.
„Začátkem devadesátých let jsem se znovu zeptala (Dlaska), že bych stejně ráda věděla, jak to tehdy bylo. On mi zase neřekl nic – jen že se tehdy svěřil Kunderovi,“ vzpomíná Militká na serveru Aktuálně.cz.
K Pešatovu svědectví se Militká staví opatrně. „Stále se mi jeví pravděpodobnější ta verze, že Mirdu (Miroslava Dvořáčka – pozn. red.) udal Kundera,“ myslí si Militká. Pravda může být podle Militké ovšem ještě složitější, na udání se totiž mohlo podle jejího názoru podílet více lidí.
„Třeba je možné, že obojí je pravda. Třeba se mohl Tása (Miroslav Dlask – pozn. red.) s Kunderou domluvit, že Kundera zajde na policii a Tása to vzhledem ke svému postavení řekne ve stranickém výboru. O Kunderovi, který byl ze strany vyloučen, se nemusel zmínit. Můj manžel také mohl Kunderu sám požádat, aby zašel na stanici. Podle mě se tvrzení pana Pešata s původním zjištěním nevylučuje,“ odhaduje sled osmapadesát let starých událostí Militká.
Místo radosti, že se na dávno zapomenutý případ vrhlo světlo, dnes Militká – alespoň podle svých slov – cítí zklamání. „Lituji toho, že to bylo zveřejněné... Mirdu podle prvních reakcí toto zjištění stejně nepřesvědčilo a lidé v Kostelci nad Orlicí, odkud pocházím, na kterých mi záleží, už většinou stejně nežijí. Ten účel to nesplnilo,“ pověděla serveru Militká. Ať už se Bezpečnost dozvěděla o Dvořáčkovi jakkoliv, na agenta chodce si každopádně večer na Kolonce počkala. Následovaly tvrdé výslechy v neblaze proslulé mučírně StB Domečku a pak soud. Dvořáček jen se štěstím unikl trestu smrti, ovšem následujících čtrnáct let strávil v komunistických lágrech a kriminálech. Po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 Dvořáček emigroval na Západ. Dnes žije ve Švédsku, kde se zotavuje z nedávno prodělaného záchvatu mrtvice.
Včera se také už podruhé z Francie ozval samotný Kundera. Ve svém prvním prohlášení rozhořčeně veškerá podezření z toho, že by udával, odmítl. Ve svém vyjádření pro ČTK potvrdil, že před zveřejněním případu nedostal od Hradilka ani od novinářů z časopisu Respekt prostor, aby se mohl proti těžkému obvinění obhájit.
To ovšem odporuje Hradilkovu tvrzení, že slavného spisovatele – který je proslulý tím, že nerad s novináři či neznámými lidmi komunikuje – zhruba před měsícem oslovil faxem. „Nedostal jsem nic ani od Respektu, ani od toho ústavu (Ústav pro studium totalitních režimů – pozn. red.). Padlo to na mne z nebe,“ odpověděl Kundera na dotaz ČTK faxem.
Petr Třešňák z týdeníku Respekt ovšem LN už v úterý potvrdil, že lze odeslání faxu na číslo, které podle jeho a Hradilkova zjištění Kundera používá, dokázat.
***
Kundera: Nikdo se mě na nic neptal Spisovatel říká, že nedostal možnost vyjádřit se ke kauze předem. „Nedostal jsem nic ani od Respektu, ani od toho ústavu. Padlo to na mne z nebe,“ sdělil včera ČTK.
„Stále se mi jeví pravděpodobnější ta verze, že Mirdu udal Kundera,“ myslí si Iva Militká
„S Dlaskem jsem se už po studiích nesetkal a pustil jsem to z hlavy,“ vysvětluje Zdeněk Pešat
