Před týdnem se v Bruselu konala veřejná debata mezi Declanem Ganleym a Danielem Cohn-Benditem. Bylo sice už hluboko po sedmé večer, sál jednoho zdejšího hotelu s kapacitou 500 židlí byl přesto zcela plný. Soutěž názorových protipólů, kteří mají stejně daleko k politicky korektnímu jazyku, slibovala záživnou podívanou. A to se potvrdilo. Největší objev ale byl, jak slabý se ukázal Ganley.
Přesto, že diskuse probíhala v angličtině, přesto, že Ganleyho vůdčí teze „proč EU nedokáže vzít NE jako odpověď“ měla sympatie v sále, a přesto, že většina dotazů mířila na něj, a dostal tedy větší prostor, Cohn-Bendit měl od počátku navrch.
Laťku nasadily už úvodní otázky. Rudý Danny se zeptal na to, co napadne každého, kdo má nějaké ponětí o Libertas. Kde je nějaký obsah hnutí, když v Česku vede kandidátku exkomunista Tlustý, v Polsku bigotní katolík a ve Francii nacionalista Philippe de Villiers? Jak chce Ganley volat po transparentnosti, když odmítal zveřejnit zdroj financování své kampaně proti Lisabonu?
Ganley vlastně neodpověděl. Řekl, že být komunistou není vada („to ty víš sám nejlíp, Danny“), že de Villiers je respektovaná osobnost a že on také neslídí v kase Zelených. Z otázek na Cohn-Bendita, které se točily kolem uznání irského NE, pak mohl bývalý revolucionář lehce uniknout. „Já s tím nemám problém, Declane, já přijmu druhé irské NE. Ale na mně nezáleží,“ řekl šéf evropských Zelených v narážce, že unie znamená 27 států.
Chybu pak Ganley udělal, když rozjel, čemu se říká „sleaze“ - sliz, špína. Kritické dotazy z publika shrnul tím, že netušil, kolika lidem „na výplatní pásce komise“ bude muset odpovídat, a poté se pustil do Cohn-Bendita. Nařkl ho z pedofilie, když odcitoval pasáž z jeho knihy z roku 1975, v níž pojednává coby bývalý učitel ve školce o dětské sexualitě. Cohn-Bendit to vzal v klidu. „Díky, Declane. Právě jsem vyhrál 500 eur. Vsadil jsem se, že se na to zeptáš,“ řekl a dodal: „V 70. letech vycházelo hodně braku, který by dnes nebyl možný, a jeden z nich byl můj.“ Opět se prokázalo, že Cohn-Bendit je zručný diskutér. A Ganley prázdná schránka. Jen v obměnách opakoval, že EU je nedemokratická a on, svržením Lisabonu, chce do unie demokracii vrátit. Nic víc za dvě hodiny nesdělil.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
