Na vrcholu hory plál oheň a kolem něj sedělo na kamenech dvanáct měsíčků. Rozptylové podmínky byly dobré, oblačno až zataženo, na většině území přeháňky, převážně sněhové, wasserstansdbericht v normálu, nejvyšší denní teploty v 1000 mna horách kolem -11°C. Kmeti si tedy nejen hřáli ruce nad plameny, ale nechali také kolovat placatku se slivovicí. Leden se sněhobílými vlasy a vousy, který se právě před třemi dny ujal vlády, si odkašlal a zahájil jednání ustavující schůze s pořadovým číslem 2008.
„Bratři, zahajuji výroční zasedání...“ - „Co zápis? Kdo bude dělat zápis?“ provokoval ho Únor. „Když předsedám já, vždycky se dělá zápis.“ - „Jenže teď nepředsedáš, prcku,“ zesměšnil ho Leden. „Spíš nám prozraď podle pořadí přihlášek do rozpravy coby první, jaké máš na letošek úkoly?“ - „Hlavně volbu prezidenta,“ nafouknul se Únor. „Jak jsi daleko? A kdo to bude?“ Únor nápadně zrudnul a poslal jméno nové hlavy státu tichou poštou kolem. Jeho jedenáct bratříčků upadlo na chvíli do trudnomyslnosti. „Jasně, to se ostatně dalo čekat. Aspoň nám někdo bude pěstovat a chránit identitu,“ protrhl rozpačité ticho Leden a obrátil se na Březen: „Co ty?“ Březen se zapýřil a pravil: „Vypadá to, že si z vás utahuju, ale já chci pohlídat spíš otevření nového stadionu Slavie než Putinova nástupce.“ Přítomní se dali do tak hurónského smíchu, až jim slivovice vhrkla do očí.
Slovo dostal náladový Duben. „Docela rád si vezmu na hrb podpis smlouvy o radaru, ale nevím, jestli to stihnu. Leda že by mi píchli bratříčci Květen nebo Červen.“ Květen uraženě vyskočil: „Víš, jak těžký na mě vyšlo zadání? Víš, co to bude za makačku dokopat Havla k premiéře Odcházení?“ Nervózní Červen vykřikl: „Já mám taky jenom dvě ruce a že se ode mě čeká, že zařídím úspěch fotbalistům na EURO. Vy si myslíte, že se to udělá samo?“ -„Klid, prosím, nebo nechám vyklidit řečniště! Kdyby vás slyšela Božena Němcová!“ tišil spor předseda Leden. Opálený Červenec se slastně protáhl. „Vaše starosti na moji hlavu. Každopádně si beru dovolenou.“ Srpen závistivě odsekl: „To si to tak někdo umí zařídit. Zrovna mně chudákovi museli přiklepnout tu olympiádu v Číně. A mariášníci mě utlučou, jako bych mohl za to, že za mě přestanou platit padesátníky.“
Důstojný měsíc Září se usmál: „Já vám můžu akorát zaručit, že děti zajisté zase půjdou do školy.“ Tajuplný Říjen naopak řekl: „Vzhledem k tomu, že se starám o volby do krajských zastupitelstev a třetiny senátorů, nezaručuju vůbec nic.“ Skromný Listopad špitnul: „Mně, prosím, připadlo asi to nejtěžší. Monitoruji americké prezidentské volby a kongres ODS.“ Prosinec zakvílel: „Rok co rok je to stejný! Zase na mě po vás zbudou nějaký resty jako stavba Národní knihovny nebo důchodová reforma. Děkuju pěkně!“
„Končím schůzi, milí bratříčci. Musím ještě vyřídit nějakou poštu,“ ukončil rokování předseda Leden, mávl holí, oheň pohasl a nebe potemnělo. Cestou do pracovny si mumlal: „To by mě ale stejně zajímalo, proč mi letos tolik lidí píše dopisy s oslovením Drahý...“ (S díky za inspiraci Neilu Gaimanovi)
***
Únor nápadně zrudnul a poslal jméno nové hlavy státu tichou poštou kolem. Jeho jedenáct bratříčků upadlo na chvíli do trudnomyslnosti.
