Ta věc se psala palcovými titulky. Microsoft na kolenou, případně černý den pro Gatese. Prohra firmy před evropským soudem se stala celosvětovou událostí začátku nového týdne. Z pochopitelných důvodů: ne každý den se bruselské byrokracii podaří donutit impérium podřídit se jejím příkazům, a ne každý den má její příkaz takový dopad. Kauza, kdy musí jedna firma zpřístupnit v zásadě výrobní tajemství konkurentům a ještě za to zaplatit rekordní pokutu, takový dopad má.
Není nutné mít doktorát z ekonomie, aby člověk rozuměl argumentu, že vlastnictví 95%celosvětového trhu s PC je monopol, přesněji řečeno, že o „trhu“ tu nelze mluvit neb všechno „utrhne“ Microsoft. Aby trh mohl být trhem, podíl Microsoftu se musí zmenšit. Jasné.
Z případu přesto zůstává pachuť v ústech. Posuďte následující prohlášení komisařky pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesové: „Soud potvrdil, že Microsoft nemůže regulovat trh tím, že lidem vnutí svoje produkty a svoje služby.“ Takto vyřčeno to vypadá, jako kdyby byl Microsoft stát. Gatesův podnik je ale soukromá firma a nikoho k ničemu nenutil. Že si jeho zboží lidé zvykli kupovat, a to do té míry, že neprotestovali ani proti celým balíčkům - slavný spor o přehrávač Media Player svázaný s Windows - nebylo důsledkem diktátu, ale chytré obchodní strategie. Usiluje o ní každá firma. Jen Gatesovi se ale podařilo maximálně vytěžit prostor na trhu. Člověk se proto nemůže zbavit dojmu, že Microsoft je trestán za svůj úspěch. Že mu byly soudem stanoveny hranice úspěchu, za které už nesmí. Je pak ale tohle volný trh?
Zrcadlově obrácený případ regulace spatří světlo světa dnes. Evropská komise zveřejní návrh liberalizace energetiky v unii. Těžištěm je tu vlastnické oddělení výroby a distribuce energií. Jinak řečeno, firmy, které vyrábějí teplo/světlo a zároveň vlastní přenosové sítě, budou muset sítě prodat. I tady lze namítnout, že jde o arbitrární přistřižení křídel soukromým podnikům. Jenže mezi Gatesem a energetickými firmami je jeden zásadní rozdíl. Gaz de France či E. ON začínaly jako státní stavby. Stát vše zaplatil a státu, tedy vlastně daným firmám patřilo vše - výrobny, stožáry, potrubí atd. I po privatizaci si většinou podniky udržely vlastnictví všeho. Úspěch? Jistě, ale startovní čára byla jiná. Proto musí přijít regulátor a nalajnovat ji znova.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN BRUSELSKÝ ZÁPISNÍK
