ROZCESTNÍK
Diváci závodu Daytona 500 na Floridě dostali zelené fáborky, jimiž měli mávat na oslavu toho, že závodní speciály (v Amerikou milovaném motosportu NASCAR) používají benzin s patnáctiprocentním podílem bioetanolu, píše náš oblíbený skeptik Bjorn Lomborg v magazínu Slate. Kampaň má americké řidiče přesvědčit o výhodách biopaliv na bázi kukuřice. Proč ne, řeknete si. A Lomborg říká proč. USA vydají skrze úlevy a dotace na biopaliva každý měsíc půl miliardy dolarů, díky čemuž šestina světové produkce kukuřice shoří v amerických autech. „Takové množství kukuřice by uživilo 350 milionů lidí po celý rok.“ V přímém důsledku těchto podpor klesá produkce potravin - což při souběhu s loňskou špatnou úrodou vytváří opravdovou krizi. „Nedostatečnou výživou trpí o mnoho milionů lidí více, než by tomu bylo při absenci oficiální podpory biopaliv.“
Aktivisté biopaliva preferovali coby zázračný lék proti změně klimatu. Změnili názor, když řada výzkumů prokázala, že biopaliva výrazně nesnižují emise skleníkových plynů - a v mnoha případech způsobují ničení pralesů, takže výsledkem je větší čistý objem emisí oxidu uhličitého! Dokonce i bývalý viceprezident USA a nositel Nobelovy ceny Al Gore - který se kdysi chlubil, že právě jeho hlas rozhodl o podpoře etanolu - ji označuje za omyl. Jenže, cituje Lomborg Al Gorea, „jakmile se takový program rozběhne, je těžké vyjednávat s lobby, která ho udržují v chodu“.
Že je podpora biopaliv jen metaforou nešťastného stylu boje s oteplováním, netřeba dodávat. Někdo by mohl Lomborga pozvat do Česka, aby si prohlédl naše krásná ekologická fotopole - a dát u piva kus řeči se solární lobby.
* * * Martina Wolfa, hlavního ekonomického komentátora Financial Times, nelze podezírat z přílišné lásky k euru - ostatně vždycky byl proti vstupu Velké Británie do měnové unie. Přesto mu momentálně věří. V prosinci šéfové slavnostně prohlásili, že „udělají vše“ pro záchranu eurozóny. I když se o takových prohlášeních často pochybuje, teď je Wolf bere vážně. A to ze tří důvodů: eurozóna má zásadní podporu politickou, mluví pro ni dlouhodobé ekonomické zájmy účastnických zemí a také si tyto země takovou podporu mohou dovolit. „Krátce: za udržením eurozóny stojí vůle i prostředky - tedy zdroje.“
Dluhová krize je vážná, ale Wolf důrazně připomíná: Tři nejohroženější a nejproblematičtější země, Řecko, Irsko a Portugalsko, vytvářejí dohromady pouze šest procent HDP celé eurozóny. (Jen to nešťastné Španělsko znamená 11 procent, přiznává Wolf.) Nejen to: veřejný dluh celé eurozóny je pouze 84 procent jejího hrubého domácího produktu, rozpočtový deficit pak šest procent. Nijak zázračná čísla, ale „mnohem lepší, než jaká mají Spojené státy“.
* * * Německá kancléřka Angela Merkelová má v rukou budoucnost Evropy, píše Economist. Německo jako největší věřitelská země drží klíč k vyřešení krize státních dluhů eurozóny. A právě teď Evropa možná stojí na začátku cesty, která ji může odklonit od ekonomického liberalismu, s rizikem rozkolu a nakonec i odchodu Británie. Dvě nastávající schůzky hlav států, nejdřív celé EU a nato jen eurozóny, možná budou jednou považovat historici za počátek dělení EU na dominantní korporativní jádro s eurem a menší liberálnější vnější zónu.
Některé země jako Švédsko, Dánsko a Polsko (Česko Economist nevnímá) to jasně vidí a zlobí se. Eurozóna 17 zemí je méně liberální než EU 27 zemí. Těžiště eurozóny dnes leží na méně liberální straně. „Pakt konkurenceschopnosti“ (nyní „pakt pro euro“), který propagují Merkelová a Sarkozy, zahrnuje ideu harmonizace daňových základů právnických osob, což je jasný krok k harmonizaci daní... Kdyby takové návrhy získaly podporu, postavilo by to země vně eurozóny před velmi těžkou volbu. Některé do ní vstoupí, aby si udržely nějaký vliv. „Ale pokud by málo liberální politika dominovala, Británie by mohla jít opačnou cestou, podobně jako Norsko,“ Economist tak velmi otevřeně varuje kancléřku: Připustíte-li, aby v Unii převládl neliberální model, může se vám celý spolek rozpadnout pod rukama.
* * * Arábii a severní Africe se přes veškerou snahu nelze vyhnout. Osobitý pohled přináší Ian Buruma, který v britském Guardianu tvrdí: Obama to dělá dobře! Buruma se podivuje všem kritikům Baracka Obamy, kteří mu vyčítají „přílišnou zdrženlivost“ v podpoře arabských (muslimských) revolucí. Chtějí tito lidé, aby byl Obama jako Bush? ptá se Buruma. Chtějí druhý Irák? „Lidé chtějí svobodu, ale rozhodně ne tu, která vylétá z hlavně americké pušky!“
Lidé na Blízkém východě a v severní Africe se nechávali vést Západem nebo jím podporovanými diktátory už příliš dlouho. „Musejí najít svou vlastní cestu za svobodou. Zdá se, že tomuto Obama rozumí. Proto také dělá zatím všechno dobře!“
***
Ti, kteří vybízejí Obamu k větší podpoře revolucí, plánují druhý Irák. Lidé chtějí svobodu. Ale ne tu, která vylétá z americké pušky.
O autorovi| PETR KAMBRESKÝ, redaktor LN
