Spojení změny klimatu a oxidu uhličitého produkovaného lidmi je sice málo průkazné, ale politicky chytlavé, říká Miroslav Kutílek, profesor pedologie a půdní fyziky, který se v poslední době věnuje především klimatu.
* LN Jak vypadají nejrozšířenější mýty o globálním oteplování?
Dokonce i v odborných textech jsem našel, že CO2 je škodlivina. Přitom bez oxidu uhličitého by na Zemi neexistoval život. Další falešnou informací je tvrzení, že k tak rychlému a výraznému oteplení, jaké probíhá nyní, v minulosti ještě nedošlo. Je na pováženou, jestli jde jenom o chybnou interpretaci některých dat, nebo o záměrné klamání veřejnosti. Každopádně to není vůbec pravda. V první polovině holocénu, zhruba před deseti až sedmi tisíci lety, byly globální teploty o dva tři stupně vyšší než dnes. Při přechodu z poslední ledové doby do holocénu se oteplovalo podstatně rychleji.
* LN Bude globální oteplení znamenat katastrofu? Očekává se například, že stoupnou hladiny moří a voda zatopí rozsáhlé pobřežní oblasti.
Žádná katastrofa to nebude. Když se oteplilo na počátku holocénu, utvářely se první civilizace a rodilo se zemědělství. Kolem roku 1100 zase přišla takzvaná středověká teplá perioda. V osmdesáti procentech studií publikovaných v seriózních vědeckých časopisech autoři píší, že teploty byly na různých místech na Zemi mírně vyšší než dnes. A nezpůsobilo to žádnou tragédii. Nyní skutečně vzrůstá hladina moří. Dochází k tomu ze dvou důvodů - kvůli tání ledovců na pevnině přibývá vody v oceánech a ta se navíc s rostoucí teplotou rozpíná. Do konce století očekávám, že stoupne hladina oceánů o dvacet až třicet centimetrů. Mezivládní panel pro klimatickou změnu, který je v rukách alarmistů, uvádí, že podle těch nejkatastrofálnějších modelů by mohla hladina na konci století stoupnout o 59 centimetrů. Některé jiné jejich modely poskytují odhad již velice blízký tomu mému. Rozhodně se ale nedočkáme toho, že například roztaje celý grónský ledovec nebo celá severní ledová čepička, před čímž varuje například Al Gore a další dogmatici globálního oteplování. Ledová pokrývka se na pólech trvale drží už přes tři miliony let. Voda určitě zatopí některé oblasti pobřežních států. Postavit hráze, které tomu z části zabrání, je ovšem levnější než za každou cenu bojovat proti nárůstu CO2.
* LN Povede globální oteplování skutečně k extrémním výkyvům počasí, neúrodě a hladomorům?
Každá změna klimatu způsobí změny v chování počasí. Něco jiného je hrozba hladomorů. Nejen média, ale i „odborníci“ varují, že dojde k vysušování krajiny a že se rozšíří pouště. To je lež. V minulosti vždycky silné ochlazení přinášelo růst pouští, i Sahary. Oteplení v holocénu před 10 až 7 tisíci lety způsobilo naopak zánik valné části Sahary, vznikla tam savana s množstvím zvěře. Teplá středověká perioda před zhruba tisícem let byla provázená přesunem některých teplomilných rostlin až k nám, na Kolínsku se pěstovaly melouny, Grónsko se zazelenalo i tam, kde dnes žádná souvislá vyšší vegetace neroste.
* LN S Mezivládním panelem pro klimatickou změnu (IPCC) se shodnete v tom, že globální oteplování existuje. Jak se rozcházíte v názoru na jeho příčiny?
Odborníci z IPCC tvrdí, že k oteplování nejspíše přispívá z velké části člověk. Existuje ovšem celá řada možných příčin. Rád používám příměr s eskalátorem. Schody jedoucí velmi rychle vzhůru představují celou škálu příčin, tedy nejen CO2 produkovaného člověkem. Náš běh po eskalátoru pak ilustruje právě vliv tohoto skleníkového plynu. I kdybychom se na schodech zastavili, nahoru nás stejně vyvezou. Jinými slovy řečeno: ani úplné omezení produkce oxidu uhličitého člověkem nezabrání globálnímu oteplování.
* LN Jak tedy vypadají další příčiny změny klimatu?
V minulosti naší planety Země způsobovalo změnu klimatu osm až devět faktorů. Na současnou mírnou změnu může mít vliv tak polovina z nich, ostatní působí dlouhodobě, tedy v rozmezí milionů let. Největší publicitu dnes mají skleníkové plyny, hlavně CO2. V podezření je také skleníkový plyn metan. Před dvaceti či třiceti lety narůstala jeho koncentrace v atmosféře, což se nyní zastavilo. Metan přispívá ke skleníkovému efektu zhruba o dva řády výrazněji než CO2. V atmosféře je ho ovšem zase velmi málo. K dalším nyní působícím faktorům patří proměna vegetační pokrývky Země, nejkratší z Milankovičových cyklů, tedy změny náklonu zemské osy, mírné změny některých oceánských proudů a sluneční aktivita.
* LN Jakou část oteplení má na svědomí oxid uhličitý ve srovnání s ostatními faktory?
Takového vyčíslování bych se bál, protože to znamená pracovat s modely. A ty v případě složitých procesů, jako je vývoj klimatu, selhávají. Stačí, když chybně určíme začátek. Nemusíme používat špatné metody, ale naše měřicí přístroje pracují například s přesností na dvě desetinná místa. Namísto hodnoty 3,587136 tak do modelu vstoupí 3,59. A se složitostí výpočtu se chyba zvětšuje. Navíc je nutné v modelech matematicky popsat několik zároveň probíhajících procesů, které se vzájemně ovlivňují, a ještě ke všem dosavadním potížím přispívá to, že jsou nelineární. Podle mého velmi hrubého odhadu se ale přírůstek CO2 může podílet na oteplení pěti až třeba dvaceti procenty.
* LN Proč se všeobecně považuje za hlavního viníka zrovna oxid uhličitý?
Ve 30. letech se objevila první studie o souvislosti mezi vzrůstajícím množstvím CO2 a oteplováním. Vzrůst křivky koncentrace oxidu uhličitého a vzrůst křivky teplot v závislosti na čase vypadaly po určitou dobu podobně, takže se ta vzájemná souvislost zdála jako zákonitá. Počátkem 80. let pracovníci amerického Úřadu na ochranu životního prostředí upozornili, že ke globálnímu oteplování dochází vlivem oxidu uhličitého. Několik lidí velice šikovnou propagandou v médiích docílilo v roce 1990 vzniku IPCC. První materiály tohoto panelu předpověděly nesmírné globální oteplování. Výstupy z poslední doby už se více blíží realitě, nabízejí určité rozpětí hodnot. Ty nejvyšší ovšem zůstávají nadsazené.
* LN Kde hledat příčinu?
Můžou za to peníze. Výzkumné skupiny, které se zabývají globálním oteplováním, dostanou štědrou podporu. Kdybych studoval, jak globální oteplování ovlivní třeba vývoj půdní vlhkosti, dočkám se tučného grantu. Můžu mít víc doktorandů a publikací. Jiné výzkumné téma tolik netáhne. Spojení globálního oteplování a CO2 produkovaného lidmi je sice málo průkazné, ale politicky chytlavé. Když vědci vykřikují „podívejte, jaké nebezpečí na nás číhá“, politici snadněji pustí nějaký groš. Lépe se také prodá informace o katastrofě než zjištění, že rostliny pod vlivem oxidu uhličitého lépe prosperují.
* LN K čemu to v praxi vede?
Když budou vědci provádět geologický výzkum kvůli úložišti oxidu uhličitého zachyceného při spalování, dostanou na něj pravděpodobně peníze. Badatelé často svůj výzkumný záměr pro potřeby získání grantu uzpůsobí tak, aby obstáli. Pokud jsou alespoň trochu slušní, v rámci grantu na globální oteplování zpracují i svůj původní problém. Ale mnohým jde jen o peníze. Tlak je velký a znatelný. Lidé, kteří dostávají granty za bádání, jak se otepluje vlivem člověka, chtějí mít na kongresech svou platformu. A už ji dostávají a mnohem častěji než třeba před pěti nebo deseti lety. Některé zavedené sekce na konferencích se ruší a nahrazuje je právě výzkum vlivu lidí na klima.
* LN Dá se odhadnout, jaká část vědců zastává podobné názory jako klimatický panel a kolik jich naopak patří ke skeptikům?
Musel by se udělat průzkum. Alespoň ve Spojených státech už určité hlasování proběhlo. Třicet tisíc Američanů podepsalo Oregonskou petici kritizující katastrofické líčení globálního oteplování. Z toho bylo devět tisíc vysokoškoláků s doktorátem. Podstatné ovšem je, že o vědeckých zákonech nebo hypotézách se nesmí hlasovat. Ale IPCC říká: „většina“ nebo „valná většina“. A když se navíc podíváme na složení panelu, zjistíme, že je v něm méně vědců než politiků, manažerů, ekonomů a publicistů. I kdyby ale IPCC tvořili jen výzkumníci, nemůžeme určitou hypotézu potvrdit tím, že se k ní přihlásí většina. To popírá filozofickou podstatu současné společnosti a vědy. Filozof Karl Popper zjednodušeně řečeno tvrdí: Je vytvořená hypotéza, že všechny labutě jsou bílé. Pak se ale objeví jedna černá. Znamená to, že hypotéza „všechny labutě jsou bílé“ je špatná. K většímu oteplení než dnes v minulosti nedošlo, uvádí hypotéza IPCC. Pokud ale přinesu jeden důkaz, který ji vyvrátí, našel jsem černou labuť. Středověká teplá perioda nebo oteplení na počátku holocénu by tak měly vše okamžitě popřít.
lidovky.cz
Celý rozhovor najdete na * www.lidovky.cz/veda
***
Osobnost Miroslav Kutílek
Narodil se roku 1927 v Trutnově. Na pražské ČVUT vystudoval obor vodní hospodářství. Působil na zahraničních univerzitách - například v Iráku, Súdánu, Německu, Francii a v USA. Patří k mezinárodně uznávaným odborníkům na proudění vody v půdě. Je profesorem pedologie a půdní fyziky. V poslední době se také věnuje změnám klimatu. V odborných časopisech publikoval více než stovku článků. V Česku ho proslavila především loni vydaná kniha Racionálně o globálním oteplování, kterou nyní překládá do angličtiny. Je čestným členem Mezinárodní pedologické společnosti a šéfredaktorem vědeckého časopisu Soil and Tillage Research. Z jeho knih vydaných v angličtině je nejvíce citována Půdní hydrologie (Soil Hydrology, 1994, spoluautor D. R. Nielsen), která se stala základním učebním textem na řadě amerických univerzit.
