Aaronovitch čtivě a erudovaně načrtává různé konspirační teorie z perspektivy jejich zastánců a klade je do protikladu s historickými fakty. Klade si otázku, co dodává sílu té které konspiraci. Ve svém pokusu o odpověď ale selhává ve dvou ohledech. Za prvé se snaží vykreslit konspirační teorie jako něco stejně vzdáleného od historického výkladu, jako je v medicíně aromaterapie, od transplantátu srdce. Mnoha konspiračním teoriím ale lze v podstatě věřit a často je odmítáme především proto, že narušují naši vizi uspořádaného světa.
Kniha věnuje mnoho prostoru inscenovaným soudním procesům stalinského Ruska a honům na komunistické čarodějnice senátora McCarthyho, dvěma státem sankcionovaným konspiračním teoriím. Je ale neuvěřitelnější to, že Trockij proti Stalinovi plánoval soustředěnou kampaň sabotáže, nebo to, že se NKVD podařilo zmanipulovat jedenáct nevinných funkcionářů do té míry, že se veřejně přiznali a přijali trest smrti? Vždyť i různé plány CIA, jak se zbavit Fidela Castra, byly tak nesmyslné, že jsme je, dokud se neotevřely dobové archivy, tak považovali také za konspirační teorie.
Toto přímočaré odloučení konspirace od skutečnosti pak Aaronovitchovi umožňuje hledat vysvětlení popularity konspiračních teorií čistě v našich psychologických inklinacích. Z valné části tak opomíjí jejich dimenzi společenskou. Konspirační teorie totiž nespočívají jen v tom, čemu věříme, ale také v tom, komu věříme nebo popřípadě komu nevěříme. To, že se ztotožňujeme s Aaronovitchovým odmítnutím, nespočívá pouze v důkazní síle jeho výkladu, ale v tom, že jeho doklady pocházejí ze zdrojů, jimž jsme zvyklí důvěřovat.
Nezávisle na tom, jestli nám postačí Aaronovitchovo vysvětlení původu konspiračních teorií, stojí rozhodně jeho kniha za přečtení jako další sklíčko do kaleidoskopu dějin posledního století, obzvláště proto, že probírá i události u nás méně známé.
***
LITERATURA FAKTU
ČESKY NEVYŠLO Voodoo histories
David Aaronovitch Vydalo nakladatelství Jonathan Cape, London, 2009. 358 stran.
