Jednou z hlavních tezí Martelovy knihy je to, že Amerika není země nekulturních pistolníků: známější je sice její systém masové kultury od Mickey Mouse po Hollywood, avšak neméně významný by měl být fakt, že Amerika se octla v čele avantgardní kultury. To dokazují spisovatelé velikosti Philipa Rotha, Paula Austera nebo Johna Updika. Mimoto jsou tito autoři první i v kritice své země, když se dopustí nějakého politického přestupku.
Martel dokazuje, že USA produkuje v současnosti víc kultury než Evropa, a to i té nelukrativní, tedy kultury, která se nedělá kvůli obchodu. V zemi, kde „ministerstvo kultury není nikde a kultura všude“, je jedna knihovna na 2500 obyvatel, zatímco ve Francii je jedna knihovna na 14 586 obyvatel, v USA jedno muzeum na 17 143 Američanů, kdežto ve Francii jedno na 52 500 Francouzů.
Martel se nevyhýbá ani poukázání na nedostatky amerického kulturního systému: v mnohých kulturních institucích jsou velmi drahé vstupenky a příliš puritánští mecenáši a nadto cenzura a vzrůstající ziskuchtivost a merkantilismus soukromých i veřejných nadací. Tuto tendenci však vyrovnává „velmi malá centralizace mnohotvárné kultury, kterou vytváří ne stát, nýbrž občanská společnost s bohatými filantropy a s nadacemi bez zištných cílů, jejichž rozpočet však bývá často stejný jako rozpočet evropských států“. Jen individuální dary v USA představují 13, 5 miliardy dolarů, tedy čtyřikrát víc než rozpočet francouzského ministerstva kultury. Mimoto je role univerzit v USA daleko výraznější než v Evropě: jen Harvard má jednu z nejlepších a největších knihoven na světě a tři divadla. Univerzity zaměstnávají na dva miliony umělců.
Na Martelově knize je významné i to, že nejde o knihu názorů, ale o průzkum. Kniha však jde daleko za čísla a statistiky. Přibližuje čtenáři dějiny veřejné kultury od Jeffersona po Bushe a vyslovuje domněnku, že americká kultura se stala dominantní kulturou ve světě nejen díky svému kulturnímu imperialismu, jak se často říká, ale i proto, že Amerika se díky svým obrovským menšinám stala světem v miniatuře.
Evropě autor dává recept, jak získat zpátky prestiž, kterou mívala: Zbavit se nejen nostalgie, ale i systému podpor a protekcionismu, a mimoto posilovat kulturní diverzifikaci, která existuje v evropských zemích díky imigrantům. Důležité je ale i vybudování kulturního průmyslu: potřebujeme taky zábavu. Měli bychom se snažit organizovat společnou evropskou kulturu a přitom respektovat podstatu každé z nich. Ale především je třeba překonat strach z nových technologií a globalizace: nejsou nikomu na škodu, záleží jen, jak je uplatníme. Jde o dobré nástroje k šíření kultury. Monika Zgustová Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
***
ČESKY NEVYŠLO De la Culture en Amérique
Frédéric Martel Vydalo nakladatelství Gallimard, Paris 2007. 620 stran.
