Když v roce 1995, tři roky po americkém originálu, vyšel první díl této volné trilogie, Cormac McCarthy byl v českých zemích prakticky neznámý a knize Všichni krásní koně nepomohl k úspěchu u čtenářů ani stejnojmenný hollywoodský film. Stejně nevalně se vedlo i druhému dílu: Hranice vyšla česky v roce 1997, a tento vynikající román bylo dokonce možné svého času spatřit ve výprodeji levných knih. Dnes, patnáct let po prvním českém vydání tohoto autora, je naštěstí všechno jinak. McCarthy si získal českého čtenáře především svým krutým thrillerem Tahle země není pro starý a temnou postapokalyptickou vizí Cesta, svou dosud poslední knihou. Velice záhy se u nás stal autorem prakticky kultovním. To nakladateli umožnilo sáhnout po starších vynikajících románech, především Krvavém poledníku z poloviny osmdesátých let, dále vyšlo Dítě boží, znovu byly vydány zmíněné první dva díly Pohraniční trilogie a teď konečně v překladu Jiřího Hrubého i díl třetí, Města na planině.
Adoptivní domov Jihozápad Spojených států, konkrétně hranice Nového Mexika a Mexika, kde se děj všech tří dílů tohoto románového triptychu odehrává, je vlastně autorovou adoptivní krajinou. McCarthy se narodil na východě Spojených států, s rodiči pak žil nějaký čas v Tennessee, kde taky navštěvoval místní univerzitu. Z pobytu v Tennessee McCarthy vytěžil Dítě Boží a především monumentální fresku Suttree, na níž pracoval s přestávkami bezmála dvacet let a která vyšla koncem sedmdesátých let.
V osmdesátých letech se McCarthy vydal na jihozápad a země mu učarovala: nejen krásou divoké, často kruté přírody, ale též svým problematickým historickým dědictvím, v němž se mísí prvky heroických mýtů s děsivými historickými zprávami o genocidě původního obyvatelstva. „Jihozápad mě fascinoval odjakživa. Ať půjdete na světě kamkoli, všude budou znát kovboje, indiány, mýtus Divokého západu,“ prohlásil kdysi McCarthy v jednom z nemnoha rozhovorů, které během své literární dráhy poskytl.
V souladu se svým naturelem se rozhodl zaměřit na temnější stránku místní historie a výsledkem jsou čtyři nádherné knihy. Jako první vyšel v roce 1985 Krvavý poledník. Román, kterému předcházelo důkladné studium pramenů zapomenuté historie, si získal kritiky nádhernými, až barokizujícími obrazy krajiny, rytmizovaným jazykem, často balancujícím na hranici prózy a poezie, a především znepokojivou výpovědí o tom, jak se rodil mýtus, který patří k základním kamenům americké kultury. McCarthy ve svém románu vychází z westernu, ovšem tento žánr staví proti sobě – žánr, který v dějinách Spojených států sehrál tu roli, že dodával jistou legitimitu osidlování, ba dobývání západu, je postaven na hlavu. Je zbaven klasických westernových hrdinů, na jejichž místo jsou dosazeny postavy inspirované dějinami americké literatury (Twainem, Melvillem), a dobývání nezkrocené země si sice podržuje mytický rozměr, ale trochu jiný: stává se mýtem o prvotním násilí, které neodmyslitelně provází každý akt založení.
Dospívání na hranicích Pohraniční trilogie na Krvavý poledník v mnohém navázala, především samozřejmě místem, kam je posazena, totiž na „hranici“. Hranice jsou obecně zajímavá místa. Jsou to místa výměny (myšlenek, zboží, tradic, zvyků), ale i střetů. Hranice se posouvají, překračují, bojuje se o ně. V americké kultuře má hranice zvláštní postavení minimálně již od F. J. Turnera a jeho „hraničářské školy“, podle jejíchž stoupenců překročení původní hranice a expanze na západ poskytly Američanům svobodu. Ale u McCarthyho nejde o hranici jen v takto úzce chápaném smyslu. V Krvavém poledníku, a ještě více v Pohraniční trilogii, je hranice chápána i metaforicky: jako hranice mezi dětstvím a dospělostí, mezi snem a skutečností a v neposlední řadě i jako hranice dobra a zla. Ostatně i proto jsou hlavními protagonisty všech čtyř „westernových“ románů dospívající chlapci: kluk z Krvavého poledníku, John Grady, Rawlins, Billy Parham, Blevins. Příběhy, v nichž překračují hranici, jsou zároveň příběhy jejich dospívání, kdy si uvědomují krásu i bolest života a snaží se nějak vyrovnat se zlem, které je všudypřítomné a nabývá různých podob: kapitána mexické policie, s nímž se potýkají protagonisté prvního románu, bandy Mexičanů, kteří znesvětí ostatky Billyho bratra a Billymu zraní koně, anebo pasáka Eduarda z Měst na planině. Volná trilogie Láska, smrt, naděje a zklamání – to jsou motivy, které prostupují všechny tři díly této volné trilogie odehrávající se zhruba v polovině dvacátého století. V prvním dílu, poměrně romanticky laděném a čtenářsky nejpřístupnějším ze všech, sledujeme osudy tří mladíků, kteří se nechtějí smířit s prodejem farmy a stěhováním do města, a raději zamíří do Mexika, kde se nechají najmout na práci kovbojů a kde hlavní hrdina John Grady prožije milostný románek s dcerou majitele. Hranice nemá tak sevřený děj, je to kniha temnější, v níž autor jako by navazoval na pochmurné meditace svých ranějších knih. Hlavním hrdinou je zde Billy Parham, jehož sledujeme celkem na třech cestách přes hranici (anglický výraz Crossing označuje právě přecházení). Hranici pokaždé přechází jako někdo jiný a jako někdo jiný se vrací. Každé překročení hranice jej nějakým způsobem poznamenává: jeho proměnu dobře ilustrují setkání se psy. Na počátku knihy přilne k chycené vlčici, na konci knihy, už jako dospělý muž, který přišel o rodiče i bratra, není takové empatie schopen a zbitého psa, který u něho hledá trochu soucitu, nemilosrdně odežene. Vzápětí je mu to líto, chce to napravit, nicméně co se stalo, nedá se odestát, pes nenávratně mizí, stejně jako zmizelo Billyho dětství.
V Městech na planině potkáváme zaříkávače koní Johna Gradyho a Billyho. Je po válce a oni našli práci na příhraničním ranči v Novém Mexiku. Atmosféra vyprávění připomíná první díl trilogie: často rozvleklé, nevýrazné pasáže z Hranice opět nahrazuje poutavé líčení tvrdé práce s dobytkem, již však oba hrdinové očividně milují. Těžký život na usedlosti si zpestřují výlety do města a návštěvami veřejných domů. Právě zde John Grady nachází podruhé v životě lásku. Té první, Alejandry, se v prvním díle musel vzdát, neboť rodina měla o jejím nastávajícím jiné představy; teď se však vzdát nehodlá, i když proti němu stojí Eduardo, pasák a rváč, který je velice obratný v boji s nožem (jejich střetnutí je ozvěnou scény z prvního románu trilogie, kdy se chlapci musí utkat s podobným rváčem v mexickém vězení).
Zatímco na začátku trilogie byli protagonisté chlapci, teď se setkáváme s dospělými muži, čemuž odpovídá i ladění celého příběhu. Zatímco v prvním románu se John Grady zamiluje do krásné a cudné Alejandry, nyní hledá lásku v náručí prostitutky; zatímco v Hranici Billy a jeho bratr cestují do Mexika, aby pomstili smrt svých rodičů a získali zpět ukradené koně, v Městech na planinách zaznívá jistá rezignace: „Já o koně, kterýho jsem měl moc rád, přišel vMexiku, řekl Billy. A měl jsem ho od devíti. – To se stává. – Jako co, přijít o koně?“ Protagonisté jsou smířeni se životem, berou ho takový, jaký je, tedy včetně tvrdé dřiny na farmě, včetně bolesti a ztrát. To ovšem neznamená, že by nebyli ochotni se porvat se životem, bojovat o to, co pokládají za své.
Jako skoro všechny McCarthyho knihy i Města na planině končí zvláštní směsí tragédie a naděje. A vzhledem k tomu, že smrt a zkáza jsou v textech tohoto spisovatele všudypřítomné, upne se čtenář patrně spíše k té naději. Někdo vždycky přežije.
***
ZÁVĚR TRILOGIE
KNIHA TÝDNE
Města na planině
Cormac McCarthy Argo, 2010, 296 stran
Jako skoro všechny McCarthyho knihy i Města na planině končí zvláštní směsí tragédie a naděje. Smrt a zkáza jsou v textech tohoto spisovatele všudypřítomné, proto se čtenář upne patrně spíše k té naději. Někdo vždycky přežije.
O autorovi| Ladislav Nagy anglista
