Je to zvláštní, jak se lidé vždy znovu a znovu nechají napálit, dokážou udělat ze sebe osly, vždy znovu a znovu neodolají výmluvnosti a šikovnému obracení fakt.
Jedna z politických stran, která bude bojovat o svou účast v Evropském parlamentu, si staví do svého štítu pana doktora Vladimíra Železného. Měla by se možná poradit s lidmi, kteří s ním měli co do činění během uplynulých let.
Třeba s těmi, kdo dostali od státu zlatý důl: televizní licenci, a měli smůlu. Nechali se o ní od něj obrat.
Smůlu měla i Česká republika, protože místo slíbeného kulturního a vzdělávacího programu na tuto licenci nechala díky jeho aktivitě vzniknout televizní stanici, jejíž jméno se v té době stalo synonymem pro špatný vkus.
Smůlu měl i ten, kdo mu tehdy svěřil peníze na rozjezd televizního vysílání. Od zisků z toho plynoucích byl panem doktorem odstrčen. Naštěstí mohl mít zastání z té strany světa, kde ještě nepanují bukanýrské mravy, ale nás občany to stálo moc peněz.
O svých zkušenostech s panem doktorem by mohli dále vyprávět i ti, kteří ho vytáhli z louže miliardového dluhu a pak se divili, jak mohli sednout na lep člověku, se kterým měli jejich předchůdci tak špatné zkušenosti.
Celní správa i daňové úřady určitě měly taky důvody, pro které se s panem doktorem dlouho a složitě dohadují.
Pech pana poslance Železného Možná že by novým přátelům pana doktora mohl o něm něco vyprávět i jeho advokát, spolu s ním namočený do podivné lichtenštejnské aféry. A taky muž, který do doktorovy soukromé galerie dovážel drahé obrazy. Stejně tak Znojemští, kteří ho s důvěrou vyslali do Senátu, odkud jim vzápětí utekl do Evropského parlamentu. Určitě by se našla i řada dalších lidí, kteří ho poznali. Někteří s ním mají třeba i dobré zkušenosti. Například paní Bobošíková.
Ale třeba je to všechno jinak, záleží na úhlu pohledu. Pan poslanec Železný se kdysi vyjádřil, že měl smůlu na každého, s kým se kdy spojil. Je dost možné, že mu tentokrát smůlu přinesou i důvěřivci ze strany Libertas.
O autorovi| Jiří Menzel, režisér
